Odjet na letní dovolenou k moři je obvykle počin uklidňující plný slunce, nicnedělání, čtení knih a nadměrné konzumace jídla a pití. Pokud nejste Marek a nemáte smůlu jako on.
Slunce měl. Nicnedělání mu bylo dopřáno. Leč knihu a svačinu zapomněl.
Marka jsem poprvé zaregistrovala v okamžiku, kdy byly jeho rysy k nepoznání a vypadalo to, že pokud mu budu chtít potřást rukou, bude nutné, abych odcestovala do jiného státu.
Mou pozornost přitáhla skupina lidí, kteří na břehu volali: „Marku, Marku!“. Říkala jsem si, pročpak to ti lidé volají? Nepotřebují pomoc? Neměla bych také volat: „Marku! Marku!“? to tak Marek asi má, co ty lidi zajímá? Vzhlédla jsem tedy od knihy a zaměřila bod vzdalující se od pobřeží.
Ach tak, to je to, co Marka činí zajímavým! Marek si půjčil skútr. Skútr se daleko od břehu rozbil. Jede sice pořád, na směr a rychlost jízdy však Marek nemá žádný vliv, proud je ten, kdo dneska velí. Právě teď na rozbitém skútru odjíždí Marek do Itálie. Marek nemá pas. Italové jsou na imigranty hákliví.
V dálce se ďábelsky směje racek chechtavý (našimi dětmi přejmenovaný na Racek lechtavý).
Na pomoc vyráží domorodec na kajaku a Markova matka na nafukovačce. Situace je dramatická.
Marek pluje na svém zdechlém oři, situaci už dobrou půlhodinu bravurně a neohroženě řeší zíráním před sebe. Zatímco v hlavě hrdiny opouštějícího chorvatské výsostné vody se děje ledacos, my se detaily nedozvíme, protože si nevzal mobil a nemá tedy žádnou možnost z toho vytěžit alespoň dobrý status na Facebook.
Nad hlavou Markovi krouží krvelační racci. Voda kolem se hemží žraloky... piraněmi... No takhle, možná to nebyly úplně takoví prvoplánoví zabijáci, ale nějaká jiná nelítostná mořská sebranka. Moře je jich tu plné. Některá nebezpečná mořská hovada mají i tři centimetry a neštítí se ničeho. Ani ohlodávání nohou turistů. A to je nebezpečné a hraničící s jasným šílenstvím. To se jistě shodneme.
Možná bychom se mohli nechat ukolébat jejich velikostí, respektive malostí, ale kdo ví, čeho jsou schopny hladové neonky, chápe, jak moc je Marek v nebezpečí. Hladové neonky jsou totiž schopné klidně několik dní nespokojeně čumět a pak zdechnout.Kdyby se to od nich naučil Marek, nebyl by to veselý příběh.
Zoufalá matka na lehátku byla po pár plácnutích rukama do vody odkloněna otcem, který za křiku: "Nech ho jít, když nemůže na vojnu, půjde to světa, to ho zocelí!" vypustil vzduch z lehátka a štkající ženu přimknul na svá dmoucí spálená prsa.
Domorodec v kajaku začíná ztrácet síly. Mocné údery jeho pádel se zpomalují, rychlost snižuje. Proud naštěstí pracuje v prospěch Miče Bjůkenena. Prchající Marek je na svém úniku dosažen. Podezření, že je Marek bembela a prostě neumí nastartovat, se nepotvrzuje. Ani Mič vzpurný stroj nezkrotí.
Rodiče Marka už v sobě mají ze stresu druhé Ožuskoje. Racek lechtavý právě smíchy vyvrhnul kloaku. Cynik.
Mičovi nezbude než táhnout Marka na laně za sebou. Když ráno vstával, jistě si takový průběh dne nepředstavoval. Viděl se, jak na pláži okukuje ňadra českých turistů a při troše štěstí i českých turistek. A teď tohle.
Boj proti proudu není snadný. Mič znatelně zpomaluje. Na břehu probíhá debata o tom, jestli by mu někdo neměl jet na pomoc. Po pár minutách vášnivé debaty se dav shodne, že by se tam další loď jenom motala a Mič si to zaslouží, když má tak blbé skútry.
Mič se pomalu a nejistě blíží. Marek pokračuje ve své strategii "Tvař se jako bójka".
Na domovskou pláž se Mič vrací s výrazem pravého hrdiny. Přiváží ztraceného syna, odhazuje svůj kajak v dál a s úsměvem očekává potlesk.
"Máš to zadřený!", "Benzin ti došel, vole!", "To jsou trysky!" vítají ho šťastní Markovi souputníci.
"Mami, můžu na padák?" jsou první slova Marka.
"Nemůžeš!" zařve matka a strčí polomáčenému Markovi do ruky polomáčenou oplatku.
Nebohý Mič se úcty a ovací nedočkal. Nezbylo mu než se za odměnu polaskat pohledem s otcovými trojkami. Není to málo, ale možná čekal víc.
Třeba se mu ještě podaří ztratit Marka ve vzduchu na padáku taženém lodí.
To už se ale nedozvíme, protože reportérka opustila Chorvatskou republiku a odjela se smažit zpět do české savany.
