Každý, kdo tvrdí, že jsou ženy nerozhodné a slabší v kombinatorice, plete se stejně jako ten, kdo je přesvědčen, že stačí stehna masírovat sajrajtem za pět set a tuk se s celulitidou vezmou za ruce a odejdou.
Ne tam, kam vás teď napadlo. Tam se jich snažíme přece taky zbavit. Odejdou pryč. Skočí na nějakou paní, která byla moc špatná a dělala zlé věci. Ta si je zaslouží.
Tak to se bohužel nestane. Nic nikam neodejde a zlá paní má určitě stehna jak Iva Kubelková, protože svět je nespravedlivý.
Důkazem toho, že jsou ženy naopak vystaveny nutnosti se rozhodnout mnohem častěji než muži, je ženina šatna, případně šatní skříň. Schválně běžte a spočítejte, kolik kusů oblečení v ní máte. Hlavně počítejte ty v nejnižších poličkách a ke každému kusu udělejte dřep. To je jediný způsob, jak se zbavit těch dvou otrapů, co jsem zmiňovala výše.
Vidíte? Stovky situací, kdy se musela zapojit část mozku, která počítá (Zbude i na nákup jídla?), vyhodnocuje rizika (Faktor Manželovo pochopení), kombinuje (K tomu modrému tričku je ta sukně jak zrozená! To by neviděl jen ignorant!), vyjednává (Fakt to potřebuju? Fakt jo!), rozvíjí estetično a vyplavuje hormony štěstí. Samá pozitiva a sociální jistoty.
Když už jste do své šatny zašly, copak jste tam viděly? Jestlipak jste komínkářky? Máte trička perfektně zarovnaná v úhledných zástupech? Uspokojuje vás pohled na barevnou přehlídku radosti zavěšenou v perfektních zákrytech na ramínkách úhledně srovnaných podle druhu oblečení či barev?
Nebo jste snad osoba volnomyšlenkářská, která se nerada omezuje svazujícím řádem? Urputně se snažím vyhnout slovu bordelář. V této kategorii vidím sebe, takže vám vysvětlím, proč je i tento systém v podstatě báječný.
Především vás kdykoliv může příjemně překvapit tričko, které se v invalidním komínku, který už dávno ztratil svou schopnost pevného postavení, ztratilo kamsi mimo zorné pole. Nemáte na oblečení otlačené perfektně ohnuté záhyby z míst, kde bylo složeno. Pravda, bývá tam naopak záhybů víc, ale když už to stejně musíte vyžehlit, tak ať tam aspoň nejsou ty, které vás usvědčují z pedantnosti.
Dále – ušetříte čas, který byste ztratila při pečlivém skládání, zavěšování, či přerovnávání. A potom… třeba… prostě je to taky způsob a vy poctivky, kterým právě prolétl hlavou obrázek skříně vašich dětí, se nechytejte za hlavu, vidím vás.
Berete trička zásadně seshora, a dokud vám někdo nepřeháže komínek, jste ochoten chodit ve dvou modelech až do roztrhání? Respektive nehrajme si na princezny – klidně i dlouho po roztrhání? Jste schopen položit složené tričko složeným dozadu? Pak jste muž a těší mě, že jste dočetl až sem.
Za svou dlouholetou praxi pozorovatele lidského chování jsem poznala ještě jednu kategorii lidí. Říkám jim cedulkáři. Cedulkář je osoba posedlá – a to vás překvapí, na to si sedněte – cedulkami. Jejich existence v cedulkáři vzbuzuje pocit zmaru a osobní nepohody. Jestli chcete cedulkáře dostat do blázince, nechte si z čepice vyčuhovat kousek cedulky. Případně jako já lovte za patnácticentimetrovou cedulku z plavek dítě z bazénu. Vodítko, no…
Jak se ukázalo, cedulkáře profesionála rozruší i nálepka z obchodu svobodomyslně ponechaná na závěsném květináči. Zatímco mého muže ten květináč znepokojuje tím, že jej každé ráno při cestě do práce přátelsky ťukne do hlavy, mou kamarádku přivádí k šílenství poloseškrábaná cedulka s vybledlým nápisem Bauhaus. Pokaždé, když mě navštíví, tiše si pro sebe něco drmolí, ale zatím vydržela nevrhnout se ani na květináč ani na mě.
Když jsme si společně prošli typologii šatnářů, můžeme se vrhnout na další hloubkový průzkum. Schválně, kolik věcí z následujících kategorií u sebe najdete:
To je škoda vyhodit
Sedm let staré džíny, které na třicet pět let starém pozadí už dávno nesedí. Ony by neseděly na žádném pozadí, protože jsou vytahané a už jako nové byly v podstatě divné. Jenomže se jedná o vzpomínkový kus, ve kterém jste přišla o… upřímně řečeno jenom o těch sedm stovek, co stály.
Už pět let se povalují v kopičce určené pro práci na zahradu nebo v garáži. Teď stačí počkat, až si konečně koupíte zahradu nebo garáž a pak - jako když je najdeš!
Ve skutečnosti jen zabírají místo, nejspíš v nich bydlí moli a možná i jezevec, ale stejně je při další probírce tvrdošíjně položíte zpátky do poličky. Protože co kdyby náhodou jednou byly potřeba. Co kdyby náhodou jednou přišly do módy. A pořád je ve hře ta budoucí zahrada a garáž.
Za ty prachy, nekup to!
Úplně hnusné tričko, ze kterého vám lezou záda, což vás nebetyčně otravuje. Zepředu v něm vypadáte jako špatně nahuštěný medicinbal a zezadu jak ožralý diblík. Když si ho oblečete, lidé se za vámi otáčejí. Znechuceně. Někteří dokonce přecházejí na druhou stranu.
Neexistuje jediné rozumné vysvětlení, proč dehonestujete sebe, svou rodinu, svou pověst, pověst vaší obce, potažmo naší skvělé vlasti než to jediné – to triko je značkové a stálo stovku! Chápeš to? To je kauf!
Všechny kamarádky se zeptají, kde jste ho koupila, protože sice je to hnusné, ale zase je to Armabetoni, nebo tak něco. Stanete se tak osobně zodpovědná za další ovečky, které se nedokázaly ovládnout a vyměnily svůj vkus za mrzkou slevu.
Hanba vám! Nám… No pojďme od toho.
Do toho zhubnu
Největší životní nespravedlnost spočívá v tom, že jestli náhodou natrefíte na něco neuvěřitelně úžasného, co nutně potřebujete, protože to kvalitu vašeho života vystřelí do vesmíru, je to o číslo menší. Případně vy jste o číslo větší, záleží na úhlu pohledu.
Nepropadejte depresi, tato nemoc je velmi rozšířená. Nemůžete za to, je to infekční. Už miliony žen před vámi a další miliony po vás ji mají. Je nakažlivější než chřipka. Jmenuje se Dotohozhubnitida a je neléčitelná.
Projevy jsou jasné. Protože se do těch elegantních kalhot horko těžko vecpete, váš zadek se vlivem neobvyklého tlaku rozlije do přilehlých oblastí. Kousek pozadí tak vteče do nohavic, jiný se přelije přes pásek kalhot. Zbývající hmota je vytvarována tak božsky, že máte pocit, jako by ten zadek byl doopravdy váš.
Kalhoty si za nekřesťanské peníze koupíte, protože takový zadek svět potřebuje. Kdyby všechny ženy měly takový zadek, na světě by zavládl mír.
Při prvním pokusu v nich vyjít si poraníte vnitřní orgány. Při druhém trochu povolí švy, což vás na jednu stranu stresuje, na druhou vám to dá možnost se konečně nadechnout. Vystřelený knoflík vyřešíte sichrajskou.
Po pěti letech je přesunete na poličku do kategorie To je škoda vyhodit, protože jsou prakticky nenošené a stály majlant.
A jako bonus si dáme speciální kategorii pro matky malých dětí – Až půjdu jednou mezi lidi
Po dvou letech domácího vězení máte hlídání kvůli doktorovi, u kterého šlo všechno nebývale rychle, takže tajně vyrazíte do města na nákupy. Až v kabince si uvědomíte, že jste si na vyzkoušení vzala troje tepláky. Zadíváte se na sebe do zrcadla a v ten okamžik si uvědomíte, že tohle není cesta.
Tvrdý pohled, předsunutá brada, ruce v pěst. Takhle ne. To přece nejsem já. Mám na víc! Jsem dáma. Mám styl. Mám mateřskou na účtu. Já to dokážu, překonám nepříjemný hlas rozumu se a koupím si něco pro pravou vílu.
Rázně rozhrnete závěs kabinky a s výrazem buldoka začnete kroužit po obchodě s jasným cílem: sehnat něco na úrovni.
V bolestech a s tikem v oku nakonec vyberete sexy upnuté bílé šaty. Při placení něco ve vás umře, protože je vám jasné, že kdybyste si je oblékla na hřiště, tak z nich máte velmi drahý hadr na podlahu. Váš manžel je neocení ještě velmi dlouho, protože hlídání máte horko těžko na doktory a vařit v nich nebudete. S dítětem si je nikam vzít nemůžete, protože se k němu neustále předkláníte, což je v přímém rozporu s tvarem šatů.
Právě jste utratila peníze za něco, co pro vás má momentálně stejný smysl, jako pro vašeho muže tampony. Ale zatímco on se k tamponům nikdy nedopracuje, vy jistou šanci máte. Nebojte se, je to jenom období!
Nejhorší, co by se mohlo stát je to, že se za tu dobu šaty přesunou do kategorie Do toho zhubnu.
Ať už jste ve své šatně našly cokoliv a poznaly se v kterékoliv kategorii, jedno máme jistě společné. A tím je životní heslo: Nemám co na sebe!
Ono kdyby zmizelo pár kousků z kategorií To je škoda vyhodit, Do toho zhubnu a Nekup to, za ty prachy, jistě by se trocha místa pro nový kousek našla, co myslíte?
Publikováno v ONA Dnes
