Tak mám díky vám slíbené křišťálové těžítko a s tím spojený výlet do Prahy. Můj život je sice složený ze série denodenních úspěchů, nicméně tohle je ještě trochu lepší než hovínko v nočníku, o kterém tak rádi čtete, je-liž pravda. Čímž jako říkám – díky, jsem dojata.
Foto: style.iprima.cz
Ještě jeden úspěch a už budu mít dva a to už je sbírka. Takže příští rok hodlám zaútočit i na Literáta roku. Na důkaz svého talentu zde zcela zdarma uvedu úvodní verše do mé připravované sbírky tragických básní:
Noci háv zahalil mého psa slech,
on tiše zavyl a pak klidně zdech.
Já tu teď pláču a volám ech, ech.
Všimněte si, prosím poetického „hávu“ a jak zasvěceně používám odborná slova (žádné začátečnické „ucho“, ale „slech“). Ráda bych poukázala na použití citoslovce „ech“ pro posílení emočního náboje celého díla.
Jistě chápete, že po takovém nástupu se pan Zlín i s panem Haluzou třesou strachy už teď. Pánové, máte proč!
Fotit umím (samozřejmě) excelentně. Mám mobil s fakt super foťákem a krásné děti, takže sem teď začnu sázet fotky těch hovínek, co se obzvláště povedly, ale i fotky, kde všude moje děti byly. Mám malinko poškrábanou čočku, ale to fotkám dodává hodně žádaný efekt mlhy, pro který pánko Bereš?-Beru! potřebuje armádu komparzistů.
Blogerku roku tím pádem sfouknu taky jedním vrzem, protože ženu mnoha talentů může smést už jedině dívka mnoha talentů. Lucie – hlasů mi upije, ovšem taky jednou vyčerpá seznam zločinců, vždyť jsme zemička spokojená, máme se dobře, a to je třeba oslavit bujarým veselím.
A nebo je tu další možnost. Vzhledem k právním, faktickým i praktickým nesrovnalostem v pravidlech, můžeme očekávat úder z mužských řad. Proč by ne? Tam je ovšem konkurence veliká!
Pan Prťavec bohužel přišel o slíbené veřejné hanobující políbení, jelikož se ze strachu neumístil na bedně a tudíž ho zřejmě nepotkám, abych vyplnila své hrozby. Což ho jistě namotivuje k nadstandardním výkonům v příštím roce.
A pak tu máme muže, který vždycky může. Není pro něj problém dát dva blogy za den a další tři si připravit na příště. Muže, kterému zprávy z Ukrajiny faxuje sám Bruce Willis. Muže, před kterým se písmenka vyděšená k smrti šikují sama do obdivuhodných variací na slova. Muže, který si nechal patentovat formát otevřených dopisů. Výčet povolání a zájmů je tak dlouhý, že bych jako osoba nestudovaná jistě spoustu z nich vynechala, proto jen namátkou – politolog, fotograf, bohemista, voják, odborník na bezpečnostní otázku, básník a v neposlední řadě prdič na pusu – pan ….
Vlastík Krupka
Je naprosto jasné, že jeho umístění je následek skandální manipulace s hlasy ze strany ruské armády nebo adminů. Nebo ruských adminů, dnes nemůžeme věřit ničemu. A proto tento otevřený dopis věnuji jemu a chci mu tímto popřát mnoho úspěchu v dalším životě, psaní, práci a dalších odvětvích barvitého života. A pozdravujte Daru. Je obdivuhodné, že se ke vztahu s ní přiznáváte veřejně i přes fyzické rozměry Rytmuse (mám na mysli výšku v kohoutku a šířku v ramenou). Máte můj respekt i za to.
Trošku mě mrzí, že už se teď nemáme na co těšit a o čem vášnivě zasvěceně diskutovat, ale věřím, že se zase něco najde. On pan Prťavec jistě ještě něco nenávidí, za co bychom mu mohli každý čtvrtek trochu nadzvednout mandle.
Díky vám! Já láska vás! Já srdce vás!
