Vtip a vážnost. Kdy hranice končí?

Mikeš. Rasistický černý kocour. Své si užil v minulých dnech, kdy se na něj otevřel ústa romský aktivista Václav Miko. Chudák. Mikeš, ne Miko. A jak už to bývá, když se něco lehce semele, tak se vše provalilo do médií a na internet. Bez nich by to prostě nešlo. Bez nich by byla nuda a nejrůznější případy by jen tiše prošly kolem nás a nic víc.

Mikeš a Kremílek s Vochomurkou...Zdroj: Facebook / upraveno autorem

Své udělala největší a nejpoužívanější sociální síť jménem Facebook. Pro nezasvěcené: v lidovém překladu jde o „knižní ksicht“. Krom toho jej v českém internetovém světě používá bezmála dva a půl milionu uživatelů. Ano, už tolik. Někteří jej používá jen jako doplněk, pro zábavu, prostředek pro povídání si s přáteli. Jiní si bez něj nepředstaví život. Jsou na hranici s nebezpečnou závislostí.

V Anglii si můžete otevřít ústa, či projevit svůj názor, v parcích zvaných Hyde Park. U nás něco podobného není, nevím o tom, proto se nejrůznější výkřiky do světa vyvolávají na internet. Konkrétně právě na Facebook, u kterého máte jistotu, že se někdo ozve. S největší pravděpodobností někdo z vašich přátel. Pokud své srdce otevřete buď na nějaké fanouškovské stránky, nebo na Zdi jednoho z vašich přátel, je tu pravděpodobnost, že se ozvou lidé, které neznáte.

V každém případě čekáte na to, jestli s vámi bude někdo souhlasit, či ne. A zároveň se může otevřít diskuze plná buď souhlasných projevů, nebo těch nelítostných a smutných výkřiků, které se převléknou do rasistických poznámek.

Kdyby nebyl Facebook a třeba i Twitter, pomyslný bratr, aféra Miko vs. Mikeš by zřejmě proběhla jen na půdě tištěných médií, nebo jejich internetových verzích a různých blogů. Jenomže tu Facebook je a musíme s ním počítat. Chtě nechtě.

Pro ty, které jaksi ještě do facebookového světa nevidí, uvedu příklad. Na této síti je jistě zaregistrováno takový počet uživatelů, kteří všemu nemohou jen tak uvěřit. Proto někdo založil stránku „Mikeš je rasista, Křemílek a Vochomůrka členové Ku-klux-klanu :-)“. Už podle přítomného smajlíku lze usoudit, že je podle zakladatelů celý případ tak absurdní, že je k smíchu.

Jak už to bývá v podobných kruzích, najdou se i tací, kteří tuto mediální vlnu nechápou. Nebo spíše, abych se některých nedotkl, se bojí nárůstu rasistických podtextů, které se na podobných stránkách objevují. Těmto lidem bych radil jedinou věc, kterou lze udělat. Usmát se nad vším. Brát to jako ironii. Brát to s nadsázkou. Jinak to brát nelze.