Soud rozpustil „Dělníky“. Co dál?

Nejvyšší správní soud ve středu rozpustil Dělnickou stranu, která se hrdě hlásila k neonacistům. Prostě to byli a jsou extrémisti, takže pryč s nimi. Někteří jsou pochopitelně nadšení a rádi rozsudku soudu potleskají, i ve stoje. Jiní jsou ale skeptičtí. Co si tím soudci pomůžou? Někomu ze zakázané strany totiž nebrání, aby přešel k jiné (velmi podobné) straně do voleb. Sami to dokonce přiznávají a prohlašují do éteru.

Logo Delnické strany.Zdroj: CT24.cz

O tomto kroku, který byl poprvé nakročen před pár lety za ministra Langera, se už napsalo tolik a jakkoli, že čtenáři už nemusí být hned jasné, co si o tom všem má myslet. Ano, většina komentářů v tištěných médiích svorně přitakává rozsudku, ale podávají čtenářům pod nos zapeklité otazníky, jestli jsme si s tím nějak pomohli. Soud za nás rozpustil extremistickou stranu, která svým programem – a klidně i „imidží“ – připomínala bývalou nacistickou stranu německého vůdce Adolfa Hitlera, ale silnou čáru za neonacisty neudělal.

Ve všem je totiž jeden obrovský a smutný, spíše ironický, háček. Členové zaniklé Dělnické strany totiž mohou vstoupit do jiné strany. Nikdo jim v tom nezabrání. Mají k tomu zcela volné ruce. Bohužel. Existuje totiž Dělnická strana sociální spravedlnosti, kterou velí matka šéfa „bývalé“ Dělnické straně. Připadá vám v těchto stranách nějaký rozdíl? Pokud ne, tak jste opravdu všímaví.

Šéf Dělnické strany na to jde opravdu fikaně. Uznejme to. Jednu stranu mu zakážou, tak půjde do druhé. Nikdo mu za to nevynadá. A jeho příznivci ho ještě podpoří. Proč by ne, že. Taky bych do toho šel. Respektive, nedivím se mu. Když mu to nikdo nepřekazí, tak proč tento krok nevyužít. A soudcům se může jen vysmát, že zákazem neonacistické strany ničím nepomohli.

Všechno je to smutné. Opravdu k velkému pláči. Lidé se mohou radovat z rozsudku, ale zároveň si mohou poplakat nad tím, že ti samí půjdou do voleb s jinou tváří. Ve straně s čistým štítem. Zatím. Ještě totiž nevíme, čeho všeho jsou tito „nácci“ schopni, a čeho se odváží.

Optimisté se nad touto událostí mohou alespoň pousmát s nadějí, že jim to voliči ukážou ve volbách… Můžeme v to jen doufat.