Před sebou máme závažné rozhodnutí. Sedíme u stolu a jsme
připraveni se do něčeho zakousnout. Ač se nám to líbí, nebo ne, naše konečně
rozhodnutí nám může změnit další minuty našeho života.
Zdroj: Google.cz
Sníst, či nesníst? – tak se může slušnějšími výrazy podat otázka, která mě napadla při pohledu na nedávný okurkový salát. Předtím, než jsme jej začaly z okurek připravovat, zjistili jsme, že okurky nejsou extra košér. No, barva ostrouhaných okurek nám to potvrdila, ale chuť zcela vyvrátila. Okurky měly namále, takže se musely hned sníst.
První dojem při pohledu na jakékoli jídlo udělá své. Když spatříme cosi, co se lehce podobá něčemu, co by mělo chutnat, váháme, jestli to opravdu příborem vložíme do svých úst, a jestli se podvolíme náhle překvapivé dobré chuti. Je totiž zajímavé, že i ty nejlepší jídla vypadají tak, jak vypadají…
V našem případě neměl onen inkrimovaný okurkový salát typickou nazelenalou barvu, ale spíše už nažloutlou. Naše podezření, že okurky nejsou takové, jak by měly, se potvrdilo již při přípravě, kdy se místy při loupání slupka takřka odloupávala sama. Okurky měly svůj čas ke konzumaci a my jsme se tím pádem snažily jim to čekání ulehčit a zrychlit.
Abych se přiznal, tak jsem se nakonec nepodílel na úplné konzumaci okurkového salátu, i přes to, že po chuti byl dobrý. Barva svědčila o všem. Vyhrálo mé neuspokojení při pohledu na to, jinak velice oblíbené, jídlo, které tentokrát bylo oslabeno o absenci své klasické přirozené barvy. Což způsobilo, že jsem vše nechal na zbytku rodiny.
Vezměme jídla obecně. Bývá totiž samozřejmostí, že když je jídlo výborné, tak i tak vypadá. V některých případech vypadá ještě líp, než chutná, což nám potvrzuje i pocit, že si to perfektní jídlo náš vstup do žaludku nezaslouží. Přece takové lahodné jídlo nevezmeme do úst, kterými předtím vstoupilo mnoho jiných nezdravých pochutin. Následující vynikající jídlo není proto hodno, aby skončilo v našich vnitřních orgánech…
Jak ukončit dnešní povídání o lahodných jídlech, které vždy nemusejí vypadat příliš vábně? Asi jen tak, že bych vám popřál, abyste kolem sebe měly jen ty nejlepší pochutiny, které když už chutnají delikatesně tak, aby i tak vypadaly. A pokud se i přesto překonáte, že jindy úžasné jídlo, které nyní nevypadá „ťip ťop“, opravdu sníte, aby vás nepřekvapil náhlý pocit, že jste snědli něco, co jste jíst neměli.
Přeji všem: „Dobrou chuť!“
