Začínám toho hodně litovat. Asi jsem se fakt měl narodit
nedávno zesnulému králi popu Michaelu Jacksonovi. Možná bych na tom ještě
vydělal.
Král popu ve své slavné ére...Zdroj: Google.cz
Samozřejmě, že předchozí věty berte v nadsázce. Opravdu jsem rád, že jsem se narodil svým milovaným rodičům. Ale i tak by nebylo od věci, kdybych byl biologickým synem nejslavnějšího muže na planetě.
Nejvíc bych si užíval jeho nadcházející slávy, která nečekaně stoupla, jakmile se svět dozvěděl, že nás navždy opustil. Pro fanoušky to byl šok. Snad stejný, jako když jsme se dozvěděli, že nás náhle opustil Heath Ledger, který si ještě stihl střihnout strhujícího Jokera v další filmové verzi známého komiksového Batmana. Ledger ještě stihl dotočit svojí poslední scénu, jenomže nestihl slavnostní premiéru…
To samé bylo i u Jacksona. Světu oznámil svůj comeback, ale nestihl ho. Předávkoval se. Zřejmě. Možná mu k tomu pomohl i jeho ošetřující lékař. Kompromitujících zpráv o příčině smrti je hodně. Jak by ne? Vždyť šlo o nejslavnějšího zpěváka všech dob. Možná svou slávou překonal i nesmrtelného Elvise, o kterého se naopak říká, že žije, jenom šel domů (mírná narážka na Muže v černém).
Ale proč by člověk jen tak chtěl být potomkem Michaela Jacksona? Proč zrovna já? Obyčejný plnoletý teenager, který si od Jacksona poslechl „jen“ skladby, které v jeho slavné éře pluly po vodách rádií. Teenager, který by se nemohl nazvat typickým Jacksonovým fandou. Tak tedy důvod? Sláva. Mohl bych se bez problémů zúčastnit smutečního obřadu. Možná bych i za syny a dceru promluvil – místo Paris, která promluvila za nešťastných podmínek. Možná bych k tomu měl i nějaký zásadní hlas.
Krom toho bych měl i zásadní hlas k ještě slavnějšímu posmrtního počinu svého „taťky“. Klidně bych totiž stál za tím, aby byl „jeho film“ This Is It víc týdnů v kinech, než pouhé dva. Přijde mi to trochu uhozené. Nešťastné. Nedomyšlené. Pravda, bylo to odsouhlaseno za účelem tržeb, že když bude film v kinech pouhých čtrnáct dní, bude o něj větší zájem, diváci se pohrnou a film získá nákladů ještě víc, než kdyby do kin vstoupil s vizitkou „obyčejného“ trháku. Pak bych tím napomohl k menším výskytům počítačových pirátů, kteří by pomohli dalším fanouškům, kteří se ze záhadných důvodů jaksi nedostali do kinosálů. Protipirátské unie by nemusely řešit výskyt pirátských kopií na internetu, protože by se na každého dychtivého fanouška dostalo.
Přiznávám se, že můžu být rád, že synem Michaela Jacksona nejsem. Nechtěl bych jím být. Alespoň bych se vyhnul nadcházející slávě svého otce. Ne vždycky je sláva to dobré a příjemné. Ještě bych se vyhnul nejrůznějším soudním přím, kdy by byl „můj“ otec obviněn ze sexuálního zneužívání nezletilých dětí. Ať holčiček, či chlapců. A k mé radosti bych nezdědil (pokud vůbec) jeho zábavný park Neverland, společně s jeho nejrůznějšími dluhy všude, kam se podíváte.
Jsem rád, že nejsem potomkem již zesnulého krále popu. Pokud bych jím vlastně ve skutečnosti být mohl…
