Kdy mít a nemít volno?

Měli jsme volno. Byl svátek a prázdniny. Ale nemuselo by tomu tak nadále být. Někteří volají po změně. Napadlo je totiž, že by byla realizace jejich nápadu, jejich řešení, ekonomickým vítězstvím nad bloumáním nad velkým problémem.

Ilustrační foto.Google

Ač novinář Miloš Čermák vnesl tento nápad jako první ve středečních Lidových novinách, kde se nechal inspirovat od zahraničních zemí, kde to funguje, začněme voláním z úst a pera Josefa Chuchmy, který svůj názor sepsal ve svém Zápisníku ze sobotního vydání Mladé fronty DNES.

„Soudím, že není k takovýmto volným dnům uprostřed týdne pádný důvod.“ Reaguje na to, že již uplynulý státní svátek 28. října byl ve čtvrtek. „Státní svátek se totiž může připojit k nejbližšímu pátku či k pondělí a v tento volný náhradní den, který naruší pracovní rytmus mnohem méně, můžeme daný svátek oslavit stejně důstojně.“ K této věci píše Miloš Čermák: „Mnohem výhodnější – pro zaměstnance i zaměstnavatele, vlastně pro všechny – by bylo ‚přimknout‘ tyto svátky k nejbližšímu víkendu. Běžně se to dělá například v Americe nebo Británii, kdy se tyto volné dni nazývají Bank Mondays neboli bankovní pondělí. Britové se svým smyslem pro fair play navíc tohle pravidlo dělají ještě sladší: když sváteční den připadne na víkend, stejně je nejbližší pondělí volno.“

To, že se slaví den vzniku státu, který v současnosti již neexistuje, ponechme stranou.

Kdyby byl známý novinář, který se zabývá především poměry na internetu, politikem, vnesl by tento návrh v plen – navrhl by jej a hlasoval. „Je to přesně ten typ legislativní změny, kterou každý jen přivítá.“ Včetně mě. Kdo by si taky stěžoval?

A co se týče podzimních prázdnin, nebýt hlasu pana Chuchmy, ani bych o tom snad ani nepřemýšlel. Jaksi by je totiž „zrušil“, protože „neexistuje pádný důvod, aby řada škol absolvovala (…) takzvané podzimní prázdniny.“ Podle něj mají žáci prázdnin habaděj. I letní, dvouměsíční, jsou podle něj dlouhé dost a dost. S tím ovšem nesouhlasím. Uznávám, že díky mnohadenním prázdninám ubývá těch pracovně-vyučovacích dnů, které bychom jinak využili jistě smysluplněji, ale berme ohled na psychiku žáků a učitelů. Každý totiž potřebuje nějaký ten oddech. Pauzu. Přestávku. Potřebujeme se nadechnout čerstvého vzduchu, na čas odejít z té budovy, kterou navštěvujeme každý všední den.

Bojím se, že kdyby byly některé prázdniny jaksi „zrušeny“, zredukovány, nějak proškrtány, sáhli by nám i na naše milované a každý týden vytoužené víkendy. A to by si dovolili hodně!