Dnes uplynulo dlouhých dvacet let od pádu
komunismu. Měl jsem to štěstí, že jsem jej nezažil. Znám jej jen díky vyprávění
v rodině, díky učení se o tom ve škole a přečtení si několik článků v novinách a na internetu. Proto si uvědomuju, že není lehké
komentovat události, které jsem osobně nezažil. Proto následující řádky beru
jen jako formální úctu k těm, kteří se aktivně postarali, aby se jejím
dětem žilo v budoucnu lépe, než jim.
Symbol Sametové revoluce...Zdroj: Google.cz
Dlouho jsem si kladl otázku nad tím, co to ta „svoboda“ vlastně je? Pouhé slovo, které znamená hodně. Na svém sousedním blogu jsem se o tom i zamyslel ve svém pravidelném nedělním sloupku. Svoboda je něco, čeho bychom si měli vážit, čeho (což je mírný paradox) máme my, dnešní studenti, dostatek – někteří si toho neváží, a jiní před lety doufali, že se toho dočkají. A dočkali!
I když… Pravda, není všechno přesně tak, jak bychom si přáli. Jistě, nevládne tu jediná strana, která provokovala život všem, ale za to tu vládnou jiné strany, kterým k dokonalosti ještě něco chybí. A zároveň tu jsou i jiné strany, které se svou ideologií blíží k době druhé světové války. Je proto smutné, že i dnes je toto možné.
Co to všechno vypovídá o naší společnosti? Jsme svobodní, takže si takřka můžeme dělat, co chceme. Při volbách si můžeme volit koho chceme. Chceme-li něco v politice změnit, můžeme si založit vlastní stranu. Chceme-li dále studovat, můžeme studovat v zahraničí – můžeme volněji cestovat. To vše před dvaceti lety nebylo možné. Buďme tedy rádi, že se nejslavnější revoluce v historii naší země vůbec udála (slavná už díky tomu, že při ní nebyla prolita krev). Buďme rádi, že se tehdy mezi vámi našli tací, kteří neměli strach a postavili se tvrdé realitě čelem!
Pokračujme my, nová generace, která nyní má možnost něco změnit, v tom, v čem jiní před námi začali. Nechci, aby můj článek vypadal jako nějaké morální kázání nad tím, co bylo, nyní je a díky nám může být. Proto doufám, že vše pevně uchopíme do svých rukou a budeme proto jednat podle správného svědomí a vědomí…
Všechno začala tehdejší generace studentů. Dnes to může změnit i dnešní generace studentů. Lidi, smiřte se s tím, že následující dny mají v rukou ti, na které občas nadáváte. Je to tak. Ti mnohokrát nevážení, ti, kteří na sebe, díky svému stylu oblíkání nebo poslouchání hudby, lehce přitahují pozornost, mohou leccos změnit. Nebojte se toho, protože některé z vás můžou (my, studenti, můžeme) překvapit.
Užijme si následující dny svobody v pokoji. Buďme rádi, že je dnešní doba taková, jaká je, i když ne vždy úplně super. Važme si toho, že se dnes už před různými obchody nevytvářejí všemožné fronty, které by některým dnešním náctiletým snad k smíchu. Oslavme pokojně dvacet let svobody a doufejme, že se svoboda dožije další dvaceti let bez úhony a šrámů na tváři…
