Prošli jsme postní dobou a stojíme na prahu Velikonočního třídení, které je vrcholem liturgického roku.
Velikonočním třídením vrcholí postní doba. Květnou nedělí, v níž si připomínáme slavný Kristův vjezd do Jeruzaléma, vcházíme to Svatého neboli Pašijového týdne, v němž si připomínáme vrcholné okamžiky dějin naší spásy.
Slovo pašije pochází z latinského slova passio, což znamená utrpení. Středem Svatého týdne a Velikonočního třídení je tedy utrpení, smrt a vzkříšení Ježíše Krista, které jsou dovršením naší záchrany z nepříznivého stavu hříchu.
Velikonoční třídení tvoří tři dny: Velký pátek, Bílá sobota a Velikonoční neděle neboli slavnost Zmrtvýchvstání Páně. Těmto dnům ještě předchází Zelený čtvrtek, v němž slavíme Ježíšovo ustanovení Eucharistie a kněžství při Poslední večeři.
V tento den dopoledne se sjíždí všichni kněží do katedrály za svým biskupem a při společné mši svaté obnovují své kněžské závazky. Biskup světí oleje, které se používají při udělování svátostí. Večer kněží slaví ustanovení Eucharistie a kněžství ve svých farnostech. Tato slavnost však postupně přechází k připomínce Kristovy bolesti před zatčením v Getsemanské zahradě.
Název Zelený čtvrtek je převzat z němčiny a je v podstatě nedopatřením. Původní název zněl Greinen Donnerstag, tedy Lkavý nebo Plačtivý čtvrtek. Toto slovo se však během času přestalo v němčině používat a z greinen se stalo grünner - z lkavého zelený.
Velký pátek je dnem smutku, bolesti a snahy o nápravu alespoň malé části toho, co jsme svým chováním, které je poznamenáno hříchem, pokazili. Říkáme tomu pokání. V kostelích se neslouží mše svatá, ale probíhají Velkopáteční obřady. Ty se skládají ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a svatého přijímání. Velký pátek je také den přísného půstu. To znamená, že nesmíme jíst maso a najíst dosyta se můžeme jenom jednou za den. Je to prostředek k většímu sjednocení se s Kristem v jeho utrpení a připojení se k jeho oběti. Naše tělo je součástí jeho těla – církve.
Bílá sobota je dnem klidu, ticha a soustředění. Křesťané přicházejí do kostelů modlit se k Božímu hrobu. Podle tradice Kristus v tento den vešel do podsvětí osvobodit spravedlivé lidi, kteří čekali na jeho příchod. Po setmění církev slaví Velikonoční vigilii, která je bránou do nedělní slavnosti Kristova Zmrtvýchvstání.
Následuje velikonoční osmidení, které je jakoby jedním dnem, kdy radost z Ježíšova zmrtvýchvstání je nejintenzivnější. Tato radost nás pak provází ještě dalších čtyřicet dva dní.
