Prožíváme velikonoční oktáv (osmidení). V době, kdy pro většinu našich spoluobčanů jsou Velikonoce již odbytou věcí, křesťané stojí na samém začátku slavení. Nejde totiž jen o lidovou tradici spojenou s návratem jara, nýbrž o skutečnost mnohem závažnější: o Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které nám přináší možnost šťastného života v Boží přítomnosti bez konce, což je cíl každého lidského života.
Když se řekne slovo Velikonoce, mnozí z nás si představí především pondělní chození chlapců za děvčaty, aby je vymrskali nebo polili vodou. Děvčata za to dávají chlapcům vajíčka jako symbol nového života. Hodně lidí v naší zemi pojímá též Velikonoce jako svátky jara. Jaro je opravdu "kouzelné" období, kdy se po dlouhé zimě probouzí příroda. Často můžeme cítit, že i v nás jakoby se probouzel nový život.
Je to symbol skutečného nového života, který nám svou smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním vydobyl Ježíš Kristus. Vrchol jeho životního příběhu si připomínáme právě o Velikonocích. Velikonoce, to je radost z Kristova zmrtvýchvstání. Možná se velice těžko do této radosti dokážeme vžít. Představte si, že jsme měli přítele, který toho pro nás hodně udělal, a který byl pro nás vzorem. Máme s ním spojenou též jistou naději pro náš život. Jednoho dne se dovíme, že tento přítel umřel. Určitě nás to bude mrzet. Prožijeme i bolest nad jeho smrtí, protože jeho smrt bude pro nás znamenat zhroucení určitého životního snu, určité naděje. Po nějaké, poměrně krátké, době se dozvíme, že náš přítel nezemřel, že žije. Určitě z toho budeme mít velikou radost a naše naděje opět ožije.
Podobné to je i s Pánem Ježíšem. Jeho učedníci do něho vkládali své naděje. Opustili všechno, co měli a žili s ním. Ve chvílích Velkého pátku a Bílé soboty museli prožívat velikou trýzeň. O to větší radost prožívali v neděli. A prožívali ji dlouho. Celých 40 dní. Po tu dobu je totiž Ježíš navštěvoval a přesvědčoval je o tom, že žije.
Radost Ježíšových učedníků potkává i nás, protože i nás se týká. Svou smrtí a vzkříšením přemohl hřích a smrt. Tím odstranil překážky k možnosti žít šťastně pořád bez ohledu na ni. Smrt se stala pouze dveřmi, kterými musíme projít, abychom se s ním setkali tváří v tvář.
My slavíme Velikonoce 50 dní. Těch 10 dní navíc je přípravou na seslání Ducha Svatého, o němž nám vypráví biblická kniha Skutků apoštolských. Jeho příchodem končí doba velikonoční radosti a začíná období, v němž prožíváme působení církve v našem světě pod jeho vedením. Duch Svatý je Boží Duch. Ježíš nám ho, podle svého slibu poslal, aby nás vedl v době, kdy on bude v nebi u našeho společného Otce připravovat svůj návrat k nám.
