Úvaha z Bílé soboty

Bílá sobota je v katolické církvi dnem klidu. Kristus odpočívá v hrobě, všichni očekávají jeho vzkříšení. Také já jsem zašel dopoledne do našeho kostela k Božímu hrobu svěřit Pánu všechny mé radosti i starosti. Všechno to, co mne v životě má potkat a o čem ještě nevím, že mě to potká. Pán ale ví... A tu mě napadla jedna myšlenka.

Napadlo mě, že to máme vlastně dobré. My víme, že Ježíš ze svého hrobu vstal a Bílá sobota je vlastně čekání na oslavu jeho vzkříšení. Učedníci to tak jednoduché neměli. I když jim to Ježíš říkal, stejně nevěděli co nastane. Bílá sobota pro ně byla dnem zklamání a beznaděje. Toho jsme ušetřeni.

Pak mě napadlo, že i my jsme na tom v mnoha věcech stejně. Potýkáme se s mnohými problémy, životními nejistotami, které nevíme jak dopadnou. O čem jsme včera nevěděli, je dnes realitou, díky níž můžeme vnímat svoji budoucnost jako nejistou. Zvláště v dnešní době. Může nás ovládat strach a úzkost.

A pak mě napadlo, že přes to přese všechno tu základní jistotu máme. Víme ji. Kristus vstal z mrtvých. Kristus je Vítěz. Kristus je Král. Kristus drží pevně všechno ve svých rukách. Není nic, co by neměl pod kontrolou. Jen z jeho perspektivy věčnosti vypadají všechny události jinak než jak je vnímáme my. Pokud se ho budeme držet, on nás nepustí. Toto je základní jistota našeho života.