Přednášku s tímto provokativním názvem přednesl denverský arcibiskup Charles Chaput na univerzitě v Torontu v roce 2009. Měl pravdu. Ježíš Kristus ve svém evangeliu hovoří o lásce, dokonce o tom, že máme milovat své nepřátele. Nikde ani slovo o toleranci, která znamená pouze trpěné snášení něčeho, co se nám nelíbí, či někoho, s jehož názory nesouhlasíme, a jehož osoba se nám snad i protiví. Oddělení člověka od jeho konání je jednou ze základních směrnic křesťanství. Pojďme se na ni podívat podrobněji.
Vzorec "Miluj hříšníka, nenáviď hřích" pochází od svatého Augustina. Je to teze, kterou dnes nechápou, podle mých zkušeností, ani mnozí křesťané, zahlcení slogany moderních médií o nutnosti tolerance. Známý anglický myslitel Gilbert Keith Chesterton toleranci definoval jako "ctnost člověka, který nemá na věc žádný názor". Byl to prorocký hlas. V dnešní době jsme opravdu svědky toho, jak různým, třeba i protichůdným názorům, se ve jménu tolerance přisuzuje stejná důležitost. Působí to zmatek v myslích lidí, kteří již nedokáží rozlišit pravou ruku od levé (Jonáš 4, 11).
Vraťme se však k výroku svatého Augustina. Proč není mezi láskou k hříšníkovi a nenávistí vůči hříchu místo pro toleranci? Hříšník je člověk stvořený a milovaný Bohem, za kterého Bůh Ježíš Kristus zemřel na kříži. Je to člověk, v němž je zatemněn Boží obraz. Naším úkolem je tento obraz očistit, znovu uvést do původní podoby. Hřích je zlo, které v člověku ničí spojení s Bohem a tím ničí člověka samého. Kristus nám ukládá člověka milovat, nikoli pouze tolerovat, trpět. Hřích, jednání proti Bohu i zájmům člověka, naproti tomu trpět nesmíme. Tolerance hříchu by totiž znamenala umožnit působení zla, což je samo o sobě hříchem.
Řešením, které nám Bůh nabízí, je milosrdenství. Milosrdenství neznamená, že všechno zlé lidské jednání bude bez jakýchkoli nároků a požadavků jednou zahlazeno. Vystihují ho Ježíšova slova, která adresoval nevěstce, kterou mu židé přivedli, aby jim řekl, co s ní mají udělat: "Jdi a od nynějška už nehřeš" (Jan 8, 11). Milosrdenství znamená dát člověku příležitost za podmínky, že se zřekne hříšného jednání a bude se snažit napravit. A tuto příležitost mu nabízet stále znova, neúnavně a s láskou. Až na samou hranici lidského života.
Evangelium nás učí, že Kristus není troškař. Chce po nás dokonalé věci. Našim vzorem má být sám Bůh (Mt 5, 48). Ve hře není požadavek tolerance, nýbrž požadavek lásky, která nás Bohu připodobňuje. Vše, co nás od něho odvrací, je zlo, které je třeba nenávidět. Je to hřích, chůze mimo cestu k Bohu.
