V předvečer svátku Božího milosrdenství vyhlásil papež František bulou Misericordiae Vultus Svatý rok Milosrdenství. Začne letos o slavnosti Neposkvrněného Početí Panny Marie a skončí o slavnosti Ježíše Krista Krále v následujícím roce.
Svaté roky, Milostivá léta či Jubilea (pod těmito názvy se skrývá jedna a táž událost) mají svůj původ v předpisech Starého zákona. (Lv 25, 2 - 18) Jedná se o možnost využít nabízených milostí k nápravě života, k promíjení dluhů a vin, prostě k novým začátkům. Jde o příležitost napravit vše, co se v životě nepovedlo. Díky milostem udíleným ve Svatém roce si můžeme uvědomit, že jsme lidmi patřícími Hospodinu, a nemáme zapotřebí být otroky hříchu a jeho struktur.
Papež František zaměřil pozornost nadcházejícího Svatého roku na Boží milosrdenství. Je to charakteristické pro něho, ale také pro dobu, v níž žijeme. Ne že by milosrdenství Boha bylo do této doby něčím neznámým. Na Boží milosrdenství se odvolávají generace křesťanů před námi. Papež Jan Pavel II. věnoval tomuto tématu encykliku Dives in misericordia. Je tu však něco, co téma Božího milosrdenství aktualizuje pro naši dobu: postava polské řeholnice svaté Faustyny Kowalské.
Této řeholnici se již v době jejího noviciátu v Kongregaci sester Matky Božího milosrdenství zjevil Ježíš Kristus, který jí uložil šířit úctu k jeho milosrdenství. Tato úcta má několikerou formu a třebaže se zjevení odehrála ve třicátých letech minulého století, rozkvět prožívá právě v dnešní době.
Obraz Božího milosrdenství
V roce 1931 obdržela sestra Faustyna od Pána Ježíše příkaz namalovat obraz podle vzoru, který jí ukázal. Sestra uviděla zmrtvýchvstalého Ježíše oblečeného do bílých šatů s rukama a nohama nesoucíma stopy po ukřižování. Pravou ruku má pozdviženu k žehnání, druhá ruka ukazuje na Srdce jako zdroj jeho milosrdenství. Tryská z něho dvojí proud paprsků: červený a bílý. Červený paprsek je symbolem krve, která je životem duší a bílý vody, která duše ospravedlňuje. Krev a voda vytryskly z Ježíšova Srdce na znamení jeho smrti ve chvíli, kdy mu voják probodl kopím bok a symbolizují jeho lásku k nám, kvůli které neváhal zemřít. Ježíšova postava jakoby nám kráčí vstříc. Můžeme zde myslet na podobenství o marnotratném synovi, jehož otec také nečekal až k němu jeho syn přijde, ale jakmile ho spatřil, vyběhl mu naproti. Ve spodní části obrazu je nápis "Ježíši, důvěřuji Ti!" Podle Ježíše uctívat tento obraz znamená přijmout do svého srdce Boha, který v tomto obrazu zjevuje část své přirozenosti. Prostřednictvím tohoto obrazu nám Ježíš ukazuje svůj vztah k člověku.
Svátek Božího milosrdenství
Tento svátek Ježíš stanovil na 2. neděli velikonoční, kdy se čte evangelium o Tomášově pochybnosti ohledně jeho zmrtvýchvstání. (Jan 20, 19 - 31) Je to Bohem stanovená chvíle setkání člověka s Božím milosrdenstvím. Ježíš řekl Faustyně: "Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která příjme svátost smíření a svaté přijímání dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jako šarlat." (Deníček 699) Tento svátek oficiálně zavedl sv. Jan Pavel II. 30. dubna 2000.
Hodina milosrdenství
V říjnu 1937 Ježíš nařídil svaté Faustyně uctívat hodinu jeho smrti (15. hodina). Člověk se má alespoň na chvíli zastavit a vzpomenout na Kristovu smrt za sebe i všechny lidi a připomenout si Boží lásku k člověku. "Kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do mého milosrdenství, veleb je a oslavuj; svolávej jeho všemohoucnost na celý svět, zvláště na ubohé hříšníky, vždyť v té chvíli bylo pro všechny duše otevřeno dokořán." (Deníček 1572) "Je to hodina velikého milosrdenství pro celý svět." (Deníček 1320) Pán Ježíš poměrně přesně určil, jaké druhy modliteb jsou pro tuto chvíli vhodné: "Snaž se v tuto hodinu vykonat pobožnost křížové cesty, pokud ti to povinnosti dovolí, a nemůžeš-li se pomodlit křížovou cestu, vejdi alespoň na chvíli do kaple a ucti mé Srdce, které je plné milosrdenství, v Nejsvětější Svátosti; a jestliže nemůžeš přijít do kaple, ponoř se do modlitby tam, kde jsi, alespoň na okamžik." (Deníček 1572) Pro vyslyšení této modlitby je důležité, aby se obracela k Ježíši, konala se o třetí hodině odpoledne a dovolávala se ceny a zásluh jeho utrpení.
Korunka k Božímu milosrdenství
Korunka společně se střelnou modlitbou "Ježíši, důvěřuji Ti!" je nejznámější modlitbou k Božímu milosrdenství. Ježíš slíbil zvláštní milosti těm, kdo se ji budou modlit nebo za koho se ji budou modlit: „Každý, kdo se ji bude modlit, dosáhne velkého milosrdenství v hodině smrti. Kněží ji budou dávat hříšníkům jako poslední záchranu.“ (Deníček 687) Za zmínku stojí, že touto modlitbou se obracíme k Bohu Otci skrze Kristovy zásluhy, které nám získal svým utrpením. Toto utrpení je projevem jeho lásky. Když Pán mluví se sestrou Faustynou o této modlitbě, často zdůrazňuje, že je to modlitba, která přivolává jeho milosrdenství, což je důležité pro život, ale zvláště pro nejdůležitější chvíli našeho života - chvíli smrti: "Duše, které se tuto korunku budou modlit, obejme mé milosrdenství v životě, ale zvláště v hodině smrti." (Deníček 754)
Zbývá najít odpověď ještě na jednu otázku, která by snad mohla trápit dnešního racionalistického člověka. Proč Pán Ježíš říká lidem co a jak mají uctívat a co se mají modlit? Není to magie? Na tuto otázku lze odpovědět tak, že my, lidé, jsme na tom vzhledem k Bohu velice špatně. Ježíš si Faustyně stěžuje: "Ačkoli jsem tak hořce trpěl, duše hynou. Dávám jim poslední záchranu - svátek mého milosrdenství. Jestliže nevzdají chválu mému milosrdenství, zahynou na věky. Sekretářko mého milosrdenství, piš, říkej duším o tom mém velkém milosrdenství, neboť blízko je strašlivý den, den mé spravedlnosti." (Deníček 965) Dá se tedy říci, že situace je vážná. Úcta k Božímu milosrdenství a její rozličné projevy mají být z Boží strany možná posledním pokusem jak hrozivou situaci zvrátit. Bůh přitom moc dobře zná lidskou přirozenost, takže ví, že potřebujeme naprosto konkrétní instrukce a návody co dělat a jak se chovat. Vyžaduje to naše tělesnost. Samozřejmě, že to může být zneužitelné. Máme sklon obchodovat s Božími přísliby. Známe ale také Boží ochotu riskovat kvůli naší spáse v podstatě všechno, co riskovat lze.
Svatý Pavel píše, že "kde se rozmnožil hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána ". (Řím 5, 20 - 21) Toto je obraz dnešního světa, do něhož chce Kristus přicházet prostřednictvím svého milosrdenství. Milosrdenství však není jakési přihlouplé dobráctví vyznačující se bezbřehým pochopením pro cokoli a téměř neomezenou povolností, jak ho dnes mnoho lidí chápe. Skrze milosrdenství se projevuje Boží láska k člověku. Bůh touto cestou nabízí lidem osvobození od hříchu a poskytuje milost vytrvání v dobrém. Stále znovu a neúnavně. Svatý rok věnovaný Božímu milosrdenství se může stát významnou příležitostí, jak ještě více mezi lidmi rozšířit a k jejich dobru využít prostředky, které nám Ježíš prostřednictvím svaté sestry Faustyny daroval k uzdravení hříchem nemocného a vyčerpaného světa.
