Mariánská zjevení ve Fatimě se odehrála před sto lety v době mezi květnem a říjnem. Poselství těchto zjevení je dodnes aktuální. V jakém dějinném kontextu se odehrávala a jak ovlivnila podobu dnešního světa?
V letošním roce si připomínáme 100. výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Panna Maria přišla za třemi dětmi, aby jim řekla, co mají lidé dělat, aby byli šťastní a neohrožovali sebe ani svět, v němž žijí. Jako prostředek nabídla modlitbu, pokání a zasvěcení jejímu Neposkvrněnému Srdci.
V té době se Evropa nacházela v první světové válce, v Rusku se ujali moci komunisté a v Římě slavili zednáři 200. let od svého založení. Na Svatopetrském náměstí zorganizovali setkání s nápisy, na kterých bylo napsáno, že ve Vatikánu bude jednou vládnout satan a papež mu bude sloužit.
V tomto historickém kontextu přišla Matka Boží do Fatimy se svým poselstvím. Požadovala, aby papež společně se všemi biskupy na světě zasvětil národy, a především Rusko, jejímu Srdci, které není porušeno žádným hříchem. Proto se skrze něho může k lidem dostat Boží láska tím nejlepším možným způsobem.
Toto zasvěcení se během 20. století událo několikrát a vždy mělo účinek na místní i světové dějiny. Díky tomuto zasvěcení nezvítězil v Portugalsku komunismus a minula ho druhá světová válka, a když papež Pius XII. v roce 1942 zasvětil Mariinu Neposkvrněnému Srdci celý svět, otočila se fronta a Německo začalo prohrávat válku. Když pak v roce 1982 zasvětil Jan Pavel II. jejímu Srdci Rusko, zabránil válce, kterou připravovalo a za sedm let padl komunismus.
Svatý Jan Pavel II. učil, že „každá duše, která se povznáší životem v milosti, povznáší svět, a naopak každá, která hříchem klesá, táhne s sebou dolů církev, a tím i celý svět“. Sestra Lucie, jedna z dětí, které Panna Maria oslovila, řekla, že „za hřích jednotlivce platí osoba, která je za něj zodpovědná, ale za hřích národa platí všechen lid. Neboť vládci, kteří schvalují zlé zákony, to činí ve jménu lidu, který je zvolil“.
Zasvěcením jednotlivců a národů Neposkvrněnému Srdci Panny Marie tyto jednotlivce a národy svěřujeme do ochrany její mateřské lásky, která je tím nejúčinnějším lékem na zlo v dnešním světě. Je rovněž jakýmsi kompasem, který nám ukazuje cestu k Bohu. Tato láska je zvláštní tím, že není porušena žádným, ani nejmenším, hříchem, proto nikdy neselže a my se na ni můžeme stoprocentně spolehnout.
