Uplynulou neděli jsme prožili slavnost Seslání Ducha Svatého, kterou končí doba velikonoční. Před námi jsou tři slavnosti, v jejichž středu je oslava Boží lásky: Nejsvětější Trojice, Těla a krve Páně a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Co mají tyto liturgické slavnosti společného? Je to pohled na Boží lásku ze třech různých úhlů.
Obsahem slavnosti Nejsvětější Trojice je opravdu těžké tajemství. Říká nám, že Bůh je jeden, ale ve třech osobách. Je velice těžké si tuto věc představit. My se o to ani nebudeme pokoušet. Důležité je pro nás poselství tohoto svátku. Svatý apoštol Jan píše, že Bůh je láska (1 Jan 4, 16). Zkušenost nám říká, že láska nemůže zůstávat sama. Potřebuje se někomu neustále dávat. Jinak to není láska. Kdyby Bůh byl skutečně pouze jeden (ve smyslu sám), nemohl by být láska. Proto Bůh musí být společenstvím lásky.
Protože Bůh je společenství lásky: Otec, Syn a Duch Svatý, stal se člověkem a zemřel za naše hříchy. Na kříži nám dal své tělo a krev. Toto darování se nám však trvá stále díky eucharistii – chlebu a vínu, které kněz ve mši svaté proměňuje v Ježíšovo tělo a krev. Toto tělo a krev v podobě chleba a vína můžeme přijímat (jíst). Takto Bůh vstupuje do nás, stává se naší součástí, spojuje se s námi a my s ním.
Toto spojení je výrazem lásky Ježíšova Srdce, které je symbolem Boží lásky. Srdce je symbolem osoby. Dát někomu srdce znamená dát mu sám sebe. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova nám připomíná, že Bůh nám dává své Srdce a vyzývá nás, abychom i my dali svá srdce Bohu.
