Zítra začne druhé kolo prezidentských voleb. Je ve znamení dvou poměrně silně vyprofilovaných osobností. Jestliže volba prezidenta, který nemá v naší zemi nijak zvlášť velké pravomoci, vyvolává takové emoce, lze si to vysvětlit pouze soubojem ideí, kteří oba kandidáti - oprávněně či neoprávněně - ztělesňují.
Přiznávám, že jsem prvnímu kolu prezidentských voleb nevěnoval nijakou zvláštní pozornost. Měl jsem svého kandidáta a dění kolem volební kampaně jsem v podstatě nesledoval. Až pár týdnů před volbami jsem došel k názoru, že místo svého původního favorita budu volit Karla Schwarzenberga. A tím to všechno začalo. Proč? Protože Karel Schwarzenberg se dostal do druhého kola. Tím se pro mne ze záležitosti ne příliš důležité stala záležitost adrenalinová.
Je ovšem pravda, že čtrnáctidenní předvolební kampaň je docela dlouhá, takže se stalo to, že mé nadšení v průběhu času opět opadlo. Jak se kampaň postupně přiostřovala, přestala mě prostě bavit. Nemám rád, když dva, bezesporu inteligentní, lidé na sebe útočí. Kdo víc a kdo méně, popřípadě kdo začal, nechci rozebírat. Moji pozornost však upoutalo něco docela jiného.
Nemůžu si nevšimnout zaujetí, s kterým lidé předvolební kampaň sledují. Jak ji komentují, hádají se, přou, přinášejí stále nové argumenty ve prospěch, či neprospěch, jednoho z kandidátů. Něco tu ožilo. Myslel jsem si, že nad politiky a politikou lidé u nás už zlomili pověstnou hůl. A teď tohle. O to více mě to překvapuje u prezidentských voleb, kde, jak známo, prezident má jen opravdu pramalou faktickou moc, tedy moc o něčem reálně rozhodovat. O co menší má moc faktickou, o to větším je symbolem. A zde již je opravdu z čeho vybírat. Na jedné straně kandidát, u něhož je důvodná obava, že bude svojí neustálou potřebou vymezovat se, v podstatě vůči komukoliv a čemukoliv, vnášet do společnosti nepokoj. Na druhé straně pak kandidát, který svým nadhledem budí úctu a je příslibem pro zklidnění situace v naší zemi. Zde ovšem považuji za užitečné připomenout, že příslib ještě neznamená naplnění.
Jedná se zde tedy o soutěž dvou prototypů, které jsou v naší společnosti bezesporu v různých obměnách přítomné. Vítěz těchto voleb napoví, který prototyp nám je bližší. Tyto volby hodně napoví o našich ideálech, ale rovněž o našich běsech (viz F. M. Dostojevskij). Proto jsem tak zvědavý, jací jsme.
