Prameny křesťanské charity pro službu ve společnosti

Máme za sebou dva měsíce, které mají pro katolickou spiritualitu určitou důležitost. Měsíc květen je věnován úctě k Panně Marii, měsíc červen zase úctě k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Jsou to relikty minulosti? Projevy konzervativní bigotnosti? Nebo jde o důležité prvky křesťanské zbožnosti, které ji oživují a bez nichž by něco v její mozaice chybělo? A může mít takto pojatá zbožnost něco společného s charitativní službou?

Mariánská úcta a úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu patří mezi tradiční formy křesťanské zbožnosti. Zkušenost mé vlastní duchovní cesty mě učí, že jde o zbožnost, jejíž nalezení si vyžaduje určitý čas. Mnohým se může jevit jako příliš citová a iracionální. Nevím, jak kdy v dějinách, ale dnes to nemáme příliš rádi a na tyto projevy hledíme spíše s nedůvěrou. Mariánskou úctu tak trochu zakrýváme z obavy, abychom nepodráždili či dokonce neurazili příslušníky reformovaných církví, úctu k Nejsvětějšímu Ježišovu Srdci už vůbec máme sklon podezírat z toho, že stojí na hranici zdravé křesťanské nauky. Neprávem. Obojí je pevnou součástí katolické spirituality. Dějiny církve svědčí o tom, že tato spiritualita se plně osvědčila a může být inspirací i pro dnešní generaci křesťanů.

V charitní pastoraci se může zvláštním způsobem uplatnit zvláště úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. V této úctě se jedná o zpodobení Boží lásky k člověku, která přiměla Boha k tomu, aby se v Ježíši Kristu stal člověkem a  přivedla ho k sebedarování se na kříži. Tato láska by se měla stát zdrojem služby pracovníků v Charitě. Mariánská úcta se v kontextu úcty k Nejsvětějšímu Srdci pojí s úctou k Mariinu Neposkvrněnému Srdci, jehož památku si církevní liturgie připomíná v sobotu po páteční slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Tyto dvě úcty jsou vzájemně propojeny a tvoří jednu duchovní cestu. Jde o lásku, která je upřímná, silná, statečná a čistá, to znamená bez postranních úmyslů.

Takové lásky nejsme sami od sebe schopni. A ani být nemusíme. Svoji neschopnost můžeme svěřit Boží lásce. Bůh ji rád doplní. Dává nám prostředky k tomu, aby naše služba lidem byla podle jeho Srdce. On sám proměňuje naše srdce podle vzoru, jímž je jeho vlastní Srdce a Srdce jeho Matky. To je norma pro náš život i pro naše veškeré konání. Toto poznání mně přinesl letošní měsíc červen. Srdce Ježíšovo a Srdce Panny Marie by se měla stát symbolem a zdrojem charitativní práce.

Tímto zdrojem by se taktéž měl stát kult Božího milosrdenství, jak nám jej ve svém Deníčku přiblížila svatá Faustyna Kowalská, protože je aktualizací úcty k Nejsvětějšímu Ježíšovu Srdci. Láska a milosrdenství jsou dvě spojené nádoby, které jsou posláním charitní služby. Láska je květ, milosrdenství ovoce (srov. Deníček 949). Charita spojuje obojí. Znamená milosrdnou lásku k bližnímu, která je člověku darována Bohem.

Proč o tom píši? Charita je největším nestátním poskytovatelem sociálních služeb v naší zemi. Není naškodu znát prameny, z nichž vychází její služba pro naši společnost.