Žijeme v době, kdy musíme bránit takové samozřejmosti, jakože tráva je v létě zelená. Tato bitva se odehrává v oblasti antropologie. Bůh stvořil člověka jako jednotu duše a těla, jako muže a ženu. Je to banalita, která ovšem v dnešní době není vůbec zřejmá. Proto i tento můj článek je v podstatě banální, protože pojednává o banálních věcech. Na těchto banálních věcech však stojí lidská společnost.
Člověk má duši a tělo. Veškeré projevy radosti, přízně, lásky, ale také zloby, nenávisti či nelibosti neumíme dát najevo jinak než prostřednictvím těla. Tělo je takový náš dorozumívací nástroj. Jednou z hlavních oblastí, v níž komunikujeme pomocí těla, je sexualita. Sexualita znamená, že žádný člověk není pouze člověk, ale je muž nebo žena. Každého člověka Bůh stvořil jako muže a ženu. Na tom se nedá nic změnit.
Muži a ženy mají své zvláštnosti. Muži bývají většinou silnější, méně citoví, snadněji se spolu poperou, jsou zaměřeni spíše navenek a na výkon, mají ochranářské sklony. Ženy jsou citlivější, slabší, ale zato vytrvalejší, zaměřené dovnitř - na rodinu a na děti, rády se starají. Muži a ženy jsou prostě rozdílní duševně i tělesně a tato rozdílnost je vzájemně přitahuje.
Tato přitažlivost se uskutečňuje především v sexuální oblasti. Bůh daroval muži a ženě schopnost spolupracovat s ním na díle stvoření. To se děje, když se muž a žena mají rádi, pohlavně se spojí a díky tomuto spojení pak dojde v ženě ke spojení mužských pohlavním buněk s jejím vajíčkem. Tak vznikne nový člověk, který se 40 týdnů (9 měsíců) vyvíjí v matčině těle než se může narodit. Takto se muž stává otcem a žena matkou.
Protože jde o tak důležitou a křehkou věc, stanovil Bůh pravidla, aby chránil lidi před možností zneužití této schopnosti. Především máme mít úctu k tělu svému i tělům druhých lidí. Druhým pravidlem je, že pohlavní styk je vyhrazen pouze muži a ženě, kteří žijí ve věrném vztahu chráněném manželským slibem. Tento slib zní: Já N odevzdávám se tobě K a přijímám tě za manžela (manželku). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mně pomáhá Bůh. Amen.
Jak je to prosté! Až se tomu věřit nechce...
