O slavnosti Zjevení Páně, 6. ledna, vydala Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dekret, v němž upravuje obřad mytí nohou na Zelený čtvrtek. Stalo se tak na přímou žádost papeže Františka.
Součástí obřadů Zeleného čtvrtku, v němž si připomínáme ustanovení kněžství a začátek Kristova utrpení, může být i obřad umývání nohou. Jde o připomenutí události, která se stala při Poslední večeři. Ježíš si svlékl svrchní šat, vzal nádobu s vodou a umyl učedníkům nohy (Jan 12, 4 - 10). Byla to práce otroků, a tak se nemůžeme divit, že učedníci byli překvapeni a svatý Petr se dokonce pokusil vzepřít. Ježíš jim proto musel své počínání vysvětlit (Jan 12, 12 - 17). Jeho vysvětlení je lekcí o vzájemné lásce a službě. Svoji lekci zakončuje pádným poučením: "Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte." (Jan 12, 16 - 17)
Celá staletí si církev tuto událost připomíná v liturgii Zeleného čtvrtku. Po homilii je dopředu pozváno dvanáct mužů, kterým kněz umyje nohy. Symbolika obřadu je jasná. Dvanáct mužů odpovídá dvanácti Ježíšovým učedníkům, pozdějším apoštolům, kterým se Ježíš nejvíce věnoval, a jímž svěřil svoji církev.
Tuto tradici letos papež František rozšířil, když požádal prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kardinála Saraha, aby mezi dvanácti vybranými lidmi, kterým liturgii předsedající kněz bude mýt nohy, mohli být nejen muži, ale také ženy, chudí i bohatí, zdraví i nemocní, staří i mladí, kněží i laici, zasvěcené osoby i lidé žijící v manželství. Svatému otci zřejmě jde o lepší vystižení pestrosti Božího lidu a o její odraz v liturgii. Jde o rozšíření tradice, nikoli o její narušení. Je totiž zachována v počtu dvanácti. Rozšířena je o jednotlivé skupiny Božího lidu, které se tohoto obřadu budou moci aktivně účastnit prostřednictvím svých zástupců.
Je známo, že současný papež velice dbá o sociální rozměr křesťanského poselství. Víra a pozornost k druhým je podle něho podstatným prvkem Ježíšovy zvěsti. Úprava liturgie mytí nohou je toho výrazem. Má nám připomenout Ježíšova slova, že když on, náš Pán a Mistr, dokázal posloužit svým učedníkům, máme si i my sobě navzájem dokázat sloužit. Úprava obřadu nám má připomenout, že toto pravidlo se netýká pouze apoštolů a jejich nástupců, ale nás všech. Jestliže to víme, blaze nám, když podle toho budeme i jednat. Kristus totiž stále žije uprostřed nás a s oblibou na sebe bere podobu lidí, kterými běžně máme sklon opovrhovat, aby nám nastavoval zrcadlo.
Myslím, že nic jiného v této změně není nutné vidět. Žádná změna nauky ani tradice. Jde "pouze" o zdůraznění sociálního rozměru církve, jak je to současnému papeži, vycházejícímu z latinskoamerické teologie lidu, blízké. Církev, Boží lid, mystické Kristovo tělo, žije a neustále se rozvíjí. Kráčíme vstříc konci časů, kde nás čeká Pán, do jehož radosti jsme povoláni vejít (Mt 25, 21). Podle papeže Františka vede nejjistější cesta k Bohu skrze Kristovy rány. A jeho rány nalezáme konáním skutků milosrdenství, staráním se o ty, kteří mají hlad, žízeň, jsou nedostatečně oblečení, postižení, ve vězení nebo v nemocnici (Mt 25, 31 - 40). Cesta k duši člověka a do Božího království vede přes lidské tělo.
