Život svatého Augustina je dokladem toho, že Bůh má zájem o každého člověka, a že sebehorší zabřednutí do hříchu není překážkou k tomu, aby člověk k Bohu došel.
Narodil se v roce 354 v severní Africe ve městě Tagaste. Jeho otec byl pohan a matka křesťanka. Jmenovala se Monika. Augustin byl velmi nadaný chlapec. Měl rád latinskou literaturu a rétoriku. Velmi brzy ho však začaly přitahovat ženy a dívky, kariéra a peníze. Napomínání matky se styděl uposlechnout. Se svými kamarády pokládal nemravné věci za velice obdivuhodné, a tak hřešil nejen kvůli tomu,že mu to bylo příjemné, ale i proto, že ho druzí za to obdivovali. Křesťanské učení úplně opustil. Jeho matka už neměla sílu ho napomínat, ale modlila se za něho.
Když bylo Augustinovi 30 let, přestěhoval se do Milána, kde byl biskupem svatý Ambrož, který byl vyhlášeným řečníkem. To Augustina zajímalo. Zajímala ho forma Ambrožova řečnického umění, a tak začal chodit na jeho kázání. Brzy ho však zaujal i obsah. Na základě Ambrožových kázání začal Augustin pochybovat o svém dosavadním způsobu života.
Důležité pro něho bylo také setkání s krajanem Ponticianem. Ten mu vyprávěl o tom, jak mnozí lidé opouštějí pod vlivem poustevníka Antonína svoji kariéru a přijímají Krista. Augustin prý tehdy řekl svému příteli Alypiovi: „Slyšel jsi? Neučení povstávají z hříchů a uchvacují Boží království, zatímco my, se svou vědou bez srdce, se válíme v tělesných neřestech a krvi!" Při velikonoční vigilii roku 387 přijal křest.
Po křtu se rok zdržel v Římě, protože chtěl poznat život v tamních klášterech. Potom se vrátil do rodného Tagaste. Tam se kolem něho začala vytvářet malá mnišská komunita. Pro množství lidí, kteří začali jeho komunitu vyhledávat, se snažil najít klidnější místo. Na svých cestách se zastavil ve městě Hippo, kde starý biskup Valerián hledal kněze. Vysvětil Augustina a po jeho smrti se Augustin sám stal biskupem. S dalšími duchovními žil v nově zbudovaném klášteře. Jeho vliv přesahoval hranice jeho diecéze. Svoji službu vzal velice vážně. Napsal mnoho spisů na obranu katolické víry. Je považován za otce filozofického, teologického i duchovního myšlení církve. O jeho životě se dozvídáme z jeho vlastní knihy Vyznání.
Augustin zemřel v roce 429 v Hippo obleženém Vandaly. Ti s sebou odvezli Augustinovy ostatky na Sardinii. V 8. století byly přeneseny do katedrály v Pávii u Milána.
Z jeho myšlenek
Trpělivost je společníkem moudrosti.
Lépe je mít zdravou duši než moudrou hlavu.
Bůh opouští pouze toho, kdo ho už předtím opustil.
Je třeba mít lásku k lidem a nenávist k jejich hříchům.
Krásné je odleskem pravdivého.
Zlý člověk škodí sobě samému víc než škodí jiným.
Kdo nedovolí pravdě, aby nad ním zvítězila, dovolí to omylu.
Člověka nemůžeme hodnotit podle toho, co ví, ale podle toho, co miluje.
Zasluhujete si pokárání ne proto, že nekonáte dobré skutky, protože nemáte sílu, ale za to, že se o tuto sílu nemodlíte.
Nemysli si, že máš rád svého bratra, jestliže ho nepodřizuješ žádné disciplíně a nemysli si, že miluješ svého bližního, když mu nečiníš výčitky. To pak není láska, ale slabost.
Ptáš se, co má člověk dělat, aby celý den chválil Boha? Ať děláš cokoliv, dělej to dobře a s láskou a chválil jsi Boha.
Mudrc bez dobrých skutků, stařec bez zbožnosti, mladík bez poslušnosti, boháč bez soucitu, žena bez studu, chudý bez pokory - to jsou nejhorší věci.
