V životě křesťana existují požadavky, které se zdají být velice jednoduché. Když se však na ně podíváme trochu víc zblízka, zjistíme, že tomu tak úplně není.
Ježíš ve svých rozmluvách s učedníky mluvil též o tom, že se mají ve všem spoléhat na Boha. Tento požadavek není pro nás nic jednoduchého, protože máme sklon o vše se postarat, všechno si zařídit a nečekat, že někdo něco udělá za nás. Do jisté míry to je správné, protože opravdu nikdo nic za nás dělat nebude. Přesto však existuje hodně věcí, na které z přirozenosti věcí nestačíme.
Ježíš nám říká, abychom dělali to, co máme dělat a zbytečně se nevyčerpávali tím, co dost dobře nemůžeme ovlivnit. Za příklad nám dává havrany, kteří nesejí, nesklízejí úrodu, nemají stodoly, v nichž by shromažďovali svůj majetek, a Bůh jim přesto, nebo právě proto, dává všechno, co potřebují. Srovnává nás s těmito ptáky a říká, že máme mnohem větší cenu než oni.
Také nám říká, že nemáme plně svůj život ve své moci. Svým staráním se a pílí nemůžeme např. prodloužit ani svůj život, zatímco pro Boha to je maličkost.
Ježíš říká, že tímto vším se zabývají lidé, kteří neznají Boha. Protože ho neznají, mají strach o svůj život. My však mít strach nemusíme, protože jsme v Božích rukách. On se o nás stará, protože je naším Otcem, kterému na nás velmi záleží. Toto všechno má jedinou podmínku: musíme se starat o jeho Království. To znamená, že nám nesmí být lhostejné, že se máme zajímat o to, co Bůh po nás chce a dělat to. Pokud to budeme dělat, všechno, co potřebujeme k životu zde na zemi, dostaneme. Stejně jako dítě dostane od svých rodičů vše, co potřebuje.
