Svatá Terezie z Lisieux je učitelkou církve a patronkou misionářů, ačkoliv nikdy nevystrčila nos ze svého kláštera, do něhož vstoupila v 15ti letech. Její příběh ukazuje, že aktivita nemusí být vždy to, co si pod ní představujeme.
Terezie se narodila ve Francii v roce 1873. Příjmením se jmenovala Martinová. Ve čtyřech letech jí umřela maminka a otec se se svými pěti dcerami přestěhoval k příbuzným do Lisieux. Tam začala Terezka chodit do školy.
Její starší sestry začaly postupně odcházet do karmelitánského kláštera v Lisieux. Terezka chtěla také, ale byla ještě moc mladá. Proto využila příležitosti a v roce 1887 se zúčastnila s tatínkem pouti do Říma. Při setkání s tehdejším papežem Lvem XIII. ho požádala, aby mohla do kláštera vstoupit v patnácti letech. Papež souhlasil, ale řekl Terezce, že souhlasit musí rovněž její biskup v Lisieux. Když ten souhlasil, stala se Terezka v patnácti letech řeholnicí v karmelitánském klášteře v Lisieux.
Při svém vstupu do kláštera měla Terezka již jasný cíl: modlit se za kněze. Toužila co nejvíce milovat Ježíše, kněze a všechny lidi a modlitbou jim pomáhat, aby došli záchrany. Spoléhala v tom ani ne tak na své snažení, jako spíše na Ježíšovu lásku ke všem lidem.
V roce 1896 dostala tuberkulózu a v následujícím roce zemřela. Svoji nemoc věnovala lidem, kteří nevěřili v Boha. Roku 1925 byla prohlášena za svatou a v roce 1997 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za učitelku církve. Je také patronkou všech misionářů.
