"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.
Jednou z oblíbených her dětí Ježíšovy doby byly hra na svatbu a hra na pohřeb. Možná to bylo tím, že šlo o významné životní události spojené s řadou obřadů, které tehdejší děti velice dobře znaly. Ježíš tuto skutečnost využil k jednomu důležitému upozornění, které adresoval svým současníkům, ale určitě platí i pro nás.
Šlo o to, že Bůh užil různé strategie, aby zaujal a oslovil lidi, jímž chtěl přinést spásu. Nejprve poslal Jana Křtitele, který byl ve své době takovým zvláštním jevem. Bydlel na poušti, byl oblečen do velbloudí srsti, jedl jen kobylky a med. Dnes bychom řekli, že byl asketa, tedy člověk, který cvičí sám sebe tím, že si odpírá různé věci, kteří jiní lidé běžně užívají. Takové cvičení není vůbec špatné. Může nám pomoci, když cítíme, že naše materiální záliby utlačují náš duchovní život. Byl velmi přísný a to, co lidem říkal, bylo často velmi tvrdé.
Po Janovi přišel Ježíš, který byl jeho pravým opakem: jedl a pil jako každý jiný člověk té doby. Navíc měl pochopení pro lidi, kteří dělali, co se nedělá, a proto je tehdejší lidé neměli rádi a dívali se na ně pohrdlivě.
Jenže ani Jan Křtitel ani Ježíš moc neuspěli. O Janovi se říkalo, že je posedlý a o Ježíšovi by se dnešními slovy dalo říci, že působil bohémsky, tedy jaksi nevázaně. Byl označován za žrouta a pijana a přítele vyvrhelů společnosti.
Ježíš to ve svém varování vyjádřil přirovnáním k dětem, které nespokojeně pokřikují na své kamarády, s kterými si hráli. Vyčítají jim, že když hráli na flétnu, oni netančili, a když začali zpívat smuteční píseň, tak nenaříkali. Žádná hra jim prostě nebyla po chuti.
Pro nás je Ježíšovo upozornění také důležité, protože se často chováme podobně. Nejsme spokojeni se způsoby, jimiž se nás Bůh snaží oslovit, a tak by se mohlo stát, že bychom propásli svoji příležitost se s ním potkat.
