Farář z malého městečka, který ovlivnil celý svět

Svatý Jan Maria Vianney působil v době po Velké francouzské buržoazní revoluci, která rozložila francouzskou společnost. K jejímu obnovení přispěl svou službou ve zpovědnici.  

Narodil se 8. 5. 1786 do chudé rolnické rodiny poblíž Lyonu. Když mu byly tři roky vypukla Francouzská revoluce, jejíž následky byly cítit ještě léta. Cítil povolání ke kněžství, proto v sedmnácti letech začal chodit do školy. Učení mu ale moc nešlo. Přesto po překonání mnoha překážek obdržel v roce 1815 kněžské svěcení.

Po třech letech kaplanské služby byl poslán do duchovně zanedbaného městečka Ars. Zde vedl velmi přísný asketický život. Nevyhledával farníky, kteří o duchovní službu neměli zájem, ale intenzivně se za svoji farnost modlil. Lidé si svého faráře začali všímat a po nějaké době se zlepšila úroveň jejich duchovního i lidského života. Svatý Jan Maria Vianney spával často jen tři hodiny. Dvanáct až sedmnáct hodin denně proseděl ve zpovědnici. Jedl vařené brambory. Ke konci jeho života stoupl počet těch, kteří ho vyhledávali ze 30 000 na 100 000 lidí. Nebyl ušetřen vnitřních bojů. Prožil úzkosti i pocit vlastní bezmocnosti.

Zemřel v roce 1859 ve věku 73 let. Svatořečen byl v roce 1925 papežem Piem XI. a tři roky nato byl prohlášen patronem všech farářů.

Z jeho myšlenek:

Vždy a všude, v každém utrpení a v každém pokušení se svým duchovním zrakem dívejme na Boha, který jde před námi a který nám pomůže zvítězit.

Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi.

Naše chyby jsou zrnka písku ve srovnání s mohutným kopcem Božího milosrdenství.

Pokora je jako řetěz růžence: když řetěz roztrhneme, perly se rozsypou. Když pokora zeslábne, zmizí všechny ctnosti!

Ze dvou věcí je vždy jen jedna: buď vládne křesťan svým náruživostem nebo náruživosti vládnou jemu. Nic třetího tu není.

Buďme pokorní, pamatujme na to, že Boží láska nás může podržet.

Nešťastní jsme jen tehdy, když nemilujeme Boha.

Prosme Pána Boha při modlitbě, abychom mohli rozpoznat pokušení, která na nás dolehnou, a abychom se jim hned postavili na odpor.

Naše srdce je sice malé, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho schopným milovat Boha.

Utíkejte se v modlitbě k Bohu – obracejte se k němu rychle a s velkou důvěrou.

Mějme se na pozoru, protože neznáme dne ani hodiny! Tisíckrát šťastný je ten, kdo je v každé chvíli připraven stanout před Bohem.