Být homofobní? Proč ne?

Také máte strach být homofobní? Také se podvědomě bráníte, třeba jen v hypotetické představě, že by vás někdo z homofobie nařkl? My přece nejsme homofobní. Mezi lidmi s homosexuální orientací máme mnohdy i své přátele. Nesouhlasíme ale s tím, aby se praktikovaná homosexualita stala spoluurčující pro stavbu naší společnosti, protože homosexuální jednání považujeme za falešnou cestu člověka. Takže jsme podle dnešních měřítek netolerantní a máme strach z jinakosti. Možná to ale není zase tak nezdravá reakce, jak by nám chtěli někteří namluvit.

Homofobie je dnes moderní slovo. Dost často slouží k eliminování diskuse o problematice rovnocennosti alternativních sexuálních orientací s orientací heterosexuální a k vyšachování nepohodlného účastníka z diskuse, protože díky vlivu médií již dnes spousta lidí vnímá toto označení jako ostudu, a říká-li se o někom, že je homofobní, je to stigma. S takovým člověkem je lepší se nebavit, protože je podezřelý z netolerance a fundamentalismu.

Přistupme na chvíli na tuto hru a podívejme se, zda je homofobie skutečně tak nežádoucí, jak se může ze zdánlivě všeobecného konsensu jevit. Nejprve bych chtěl říci, že toto slovo považuji za účelově vytvořené. Vytvořili jej lidé, kteří, z mně neznámých důvodů, chtějí prosadit rovnoprávnost něčeho, co rovnoprávné ze samé podstaty věci být nemůže. Je to hra. Ale hra, která má ambice změnit dosavadní vzorce vnímání a chování ve společnosti, které dosud stály na principech přirozenosti, které do světa a člověka vložil Bůh. Proto je tato hra nebezpečná. Čím více se lidé odklánějí od Boha, tím více jsou přístupní této hře a čím více jsou přístupní této hře, tím více se odklánějí od Boha. A o to jde. Jde o to vzbouřit se proti Bohu a řádu, který do světa vložil.

Homosexuální jednání nevede k Bohu, protože od Boha nepochází. Pochází z hříchem narušené přirozenosti, stejně jako např. nemoci nebo postižení. Jestliže jsme nemocní, snažíme se nemoci zbavit. Máme-li nějaké postižení, snažíme se s ním naučit žít. Neděláme z něj ale ctnost, protože nemoc ani postižení samy o sobě ctnostmi nejsou. Mohou se ale stát cestami ke ctnostem, což se ovšem neobejde bez námahy. Stejné je to i s homosexuální orientací. V podstatě to je kříž, který může dotyčného přivést blíž k Bohu. Jakmile ovšem někdo začne svoji homosexuální orientaci převádět do praxe, podlehne pokušení rezignovat na úsilí, kterým se může nepříjemné a těžké proměnit na něco pozitivního. Takovému pokušení jsme vystaveni všichni. U každého má ale jinou podobu. Každý člověk má své slabé místo.

Homosexuální jednání je hříchem. Proč tomu tak je a odkud to víme? Odpověď je jednoduchá: z Bible. Co je a není hřích se nejsme schopni dovědět nikde jinde. Rádi bychom to určovali sami. A možná bychom úplně nejraději toto slovo vymazali z dnešního slovníku a myslí lidí. To ale není možné. Jako lidé nejsme schopni určovat co k Bohu vede a co nikoliv, protože sami v prostředí hříchu žijeme, jsme jím zasaženi. Nemáme potřebný nadhled. Tento nadhled má jenom Bůh. Snahou určovat co je a není hřích, co je dobré a co zlé, se snažíme postavit Bohu naroveň (Gen 3, 5). Tato snaha však zatím vždycky skončila mimo hranice lidskosti.

V tomto smyslu homofobie má i nemá svůj význam. Je i není nesmyslná. Homofobie jako strach z lidí s homosexuální orientací je hloupost. Proč by se někdo měl bát lidí, kteří jsou jako všichni ostatní, a mezi nimiž jsou vzdělanci, umělci, podnikatelé, a také docela obyčejní muži a ženy, kteří každý den a stále znovu musejí snášet těžkosti vyplývající z jejich nastavení, o kterém ani pořádně nevědí odkud se vzalo? Také se přece nebojíme lidí, kteří chodí o berlích nebo jezdí na vozíku. Možná se ale bojíme, abychom sami jednou nemuseli chodit o berlích či usednout na vozík.

Podobné je to i v tomto případě. Pokud bychom homofobií mínili přirozený odpor k pohlavnímu styku mezi lidmi stejného pohlaví, jehož realizací riskujeme navíc vzdalování se od Boha, pak by toto označení nemuselo postrádat smysl. Homosexuální jednání je hříšné, narozdíl od homosexuální orientace, za níž dotyčný člověk snad ani většinou nemůže. Proto strach z homosexuálního styku je strachem z hříšného jednání, strachem z toho, že sejdu z cesty, která vede k Bohu. Takováto "homofobie" není na škodu. Je naopak dokladem toho, že člověk ještě neztratil ponětí o správném řádu věcí.