Prožíváme advent - dobu čekání na příchod Toho, který má přijít. Tento příchod má čtyři rozměry. Pojďme se na ně podívat.
V obecném povědomí lidí je zakotveno, že advent je dobou příprav na Vánoce. Je to pravda, ale ne celá. V křesťanské tradici jsou Vánoce pouze jedním ze čtyř rozměrů Kristova příchodu k člověku. Jaké jsou ty další tři?
O Vánocích si připomínáme, že Bůh se stal člověkem. Daleko odsud, v Palestině, ve městě Betlémě se narodilo dítě, které dostalo jméno Ježíš, a tento Ježíš je Bůh. Hodně těžko se to chápe, ale je to tak. My už nad tím snad ani moc nepřemýšlíme, ale když se to takto vysloví: „Ježíš z Nazareta je Bůh, který se stal člověkem“, tak nás to může překvapit, protože to je opravdu veliká událost. Určitě největší, jaká se kdy stala. A od této události se odvíjí všechno ostatní. Bůh se v Ježíši Kristu stal jedním z nás, dostal tvář, stal se pro nás představitelným.
S Ježíšem Kristem se ovšem nesetkáme pouze u jesliček v našich kostelích jako s nějakou malebnou vzpomínkou. Kristus je ten, který žije. Proto příležitostí k setkání je více. Nepochybně se s ním setkáme na konci časů. Až přijde přetvořit svět - takový jaký známe - do jeho konečné podoby - takové, jakou si nedovedeme ani představit. Určitě se s ním setkáme v hodině naší smrti, kdy budeme vystaveni jeho pohledu a ve světle tohoto pohledu budeme hodnotit svůj život. A setkat se s ním můžeme též v situacích naší každodennosti. Může přijít v podobě neznámého člověka, který potřebuje pomoc, v podobě myšlenky, která nás zasáhne do hloubi srdce, v podobě někoho hodně blízkého, kdo nám třeba již léta leze na nervy nebo...
Všechny tyto možnosti máme příležitost si oživit v adventní době. Obstojíme až se stanou realitou?
