Ostře vidím a cítím dobu, kdy jsme ještě neměli "na kopci" zavedený elektrický proud. Svítili a vařili jsme, většinou maminka, na plynu. Maminka věčně čichala a chodila se zapálenou svíčkou kolem spojů a kontrolovala zda plyn neuniká natolik, aby to bylo nebezpečné. Nezjistil jsem nikdy kolik unikajícího plynu a jak veliký plamínek by byl ten nebezpečný, ale vím přesně jak svítiplyn smrděl.
Považuji za zázrak, že jsme to všechno přežili bez otrav, výbuchů a popálenin. Plynový sporák jsme měli napojený jakousi polospuchřelou gumovou hadicí a plynová světla rozsvítit byl úplný rituál. Pamatuji se velmi dobře, že nejchoulostivější součástkou plynové lampy byla tak zvaná punčoška. Nesmělo se jí dotknout, jinak se okamžitě rozpadla jako chudák můra, když vletí do ohně. I ten šedavý prach byl tomu podobný.
Rituál rozsvěcování plynových lamp měl svá přesná pořadí. Zapálila se louč a přistavila pod lampu židle, potom se pustil plyn zatáhnutím za takový kovový řetízek a následoval výstup na židli. Prostrčení hořící louče do nitra děravého skleněného cylindru byla nejchoulostivější fáze rozsvěcování, protože se to muselo provést tak akorát, aby plyn chytil a punčoška zůstala celá. Mnohokrát se mi to nepovedlo a byl oheň na střeše. Punčoška se rozpadla a plyn šlehal všemi dírami v cylindru. Vypadalo to jako ohnivý kulový blesk. To potom vzduchem od maminky lítali "chrománi" a "lancouši". Chrománi byli ti, co sice pracovali, ale byli ohromně nešikovní. Lancouši potom úplní lenoši, co by se nejraději jenom váleli a nedělali vůbec nic.
Mělo to také jednu hezkou stránku. Několika zcela náhodným chodcům procházejícím výjimečně v šeru okolo to nedalo, a protože neviděli sloupy od elektrického vedení, přišli se zeptat a podívat, co že to tak moc pěkně u nás svítí. Na to jsem byl tenkrát moc pyšný, když jsme jim předváděli plynové lampy, které opravdu vydávaly takové jasné, bílé světlo a oni zírali. Zlom přišel počátkem šedesátých let, kdy dorazila na kopec technická revoluce v podobě elektrických sloupů a nastala etapa elektrická.
Z plynové etapy našeho života na kopci mám vypěstovanou takovou čichovou paměť, že když procházím kolem čerstvě pohnojeného pole vidím plynové hadice, potrubí a lampy.
Ukázka z připravované publikace „Vůně dětství“
