Jak se vyznat v politice?

Je docela zábavné luštit mediálně zaručeně nestranné a objektivní zprávy, úvahy, komentáře, glosy a rozhovory se zaručeně pravdomluvnými politiky a ostatními celebritami. Nevím na kolik si šéfredaktori médií uvědomují, že jako sláma z bot, čouhá z některých jejich "redaktorů a redaktorek" politické zaměření a politická objednávka. Až na nepatrné výjimky je lze celkem snadno vystopovat, jen to chce znát několik základních principů levicových a pravicových ideologií a základní princip diplomacie (pošpinit, pošlapat, očernit tak, aby to vypadalo logicky, přirozeně a pokud možno i noblesně). Pokud nesouhlasíte, nedivím se vaší frustraci z politiky a politiků, posuzovat věci podle médií může totiž vést až ke schizofrenii, protože se můžete v jeden den dočíst o politikovi, že je neúplatný protikorupční bojovník, stejně jako bezcharakterní úplatný mizera. Jak se tedy dopátrat jakés takés objektivity?

Prubířským kamenem může být vztah poskytovatele informací k politickým ikonám, tzv stálicím. Jako základní a hrubé měřítko mohou klidně posloužit dva politici, představující zcela rozdílné pohledy na svět, pánové Václav Havel a Václav Klaus. Jemnější členění si potom každý může klidně určovat sám, podle vlastní oblíbenosti a znalosti levicově či pravicově demokratických myšlenek. Záměrně nevzpomínám nostalgické beztřídní komunistické myšlenky, protože jsou zaplať Pánbůh volebně standardní a mediálně výrazně čitelné. Sem tam ale se mezi ikony snaží proniknout nový element, který ovšem způsobí na politické scéně zděšení a zmatek, nabourá celkem zvyklostní řád věcí veřejných. Mám pocit, že si mnozí lidé ani neuvědomují až zrůdnou moc médií, myslí si, že jich se nic netýká, že jsou nad věcí a politika je svinstvo, se kterým se oni nehodlají špinit. Pokud si ale myslíte, že politiku dělají konkrétní volení lidé ve vládě či zastupitelstvu, tak se strašně mýlíte. V etablovaných politických stranách existují týmy odborníků na styk s médii, kteří se snaží vytvářet pozitivní obraz svých politiků a negativní obraz opozice. Rovněž tak mají týmy na vše, co s sebou politika přináší, včetně korupce a klientelismu. Je v podstatě nemožné dopátrat se objektivní pravdy o čemkoliv, pokud by tato pravda měla mít pro etablovanou politickou stranu fatální následky. Čím déle politická strana relativně úspešne existuje, tím kvalitnější má týmy a je celkem lhostejné, kdo ji v jakémkoliv postavení a čase reprezentuje. Politika velikých etablovaných stran dneška už opravdu není o kvalitě kandidátů, jejich rétorických schopnostech a morálních vlastnostech, ale o kvalitě lobbistů a rozsahu známostí. Asi jsem Vám moc nepomohl, ale zkuste se nad tím vším alespoň trochu zamyslet.

Autor: Zdeněk Hromas | neděle 22.5.2011 19:13 | karma článku: 14,06 | přečteno: 2187x
  • Další články autora

Zdeněk Hromas

25 let svobody a demokracie?

14.11.2014 v 15:30 | Karma: 7,96

Zdeněk Hromas

Do stejné řeky?

24.11.2012 v 20:37 | Karma: 14,96

Zdeněk Hromas

ŠTĚSTÍ, LÁSKA, ČOKOLÁDA

2.10.2012 v 18:28 | Karma: 21,61