- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Prubířským kamenem může být vztah poskytovatele informací k politickým ikonám, tzv stálicím. Jako základní a hrubé měřítko mohou klidně posloužit dva politici, představující zcela rozdílné pohledy na svět, pánové Václav Havel a Václav Klaus. Jemnější členění si potom každý může klidně určovat sám, podle vlastní oblíbenosti a znalosti levicově či pravicově demokratických myšlenek. Záměrně nevzpomínám nostalgické beztřídní komunistické myšlenky, protože jsou zaplať Pánbůh volebně standardní a mediálně výrazně čitelné. Sem tam ale se mezi ikony snaží proniknout nový element, který ovšem způsobí na politické scéně zděšení a zmatek, nabourá celkem zvyklostní řád věcí veřejných. Mám pocit, že si mnozí lidé ani neuvědomují až zrůdnou moc médií, myslí si, že jich se nic netýká, že jsou nad věcí a politika je svinstvo, se kterým se oni nehodlají špinit. Pokud si ale myslíte, že politiku dělají konkrétní volení lidé ve vládě či zastupitelstvu, tak se strašně mýlíte. V etablovaných politických stranách existují týmy odborníků na styk s médii, kteří se snaží vytvářet pozitivní obraz svých politiků a negativní obraz opozice. Rovněž tak mají týmy na vše, co s sebou politika přináší, včetně korupce a klientelismu. Je v podstatě nemožné dopátrat se objektivní pravdy o čemkoliv, pokud by tato pravda měla mít pro etablovanou politickou stranu fatální následky. Čím déle politická strana relativně úspešne existuje, tím kvalitnější má týmy a je celkem lhostejné, kdo ji v jakémkoliv postavení a čase reprezentuje. Politika velikých etablovaných stran dneška už opravdu není o kvalitě kandidátů, jejich rétorických schopnostech a morálních vlastnostech, ale o kvalitě lobbistů a rozsahu známostí. Asi jsem Vám moc nepomohl, ale zkuste se nad tím vším alespoň trochu zamyslet.
Další články autora |