Od roku 1999 se 24.květen slaví jako Evropský den parků. Letos připadl na sobotu a díky ekologicky založené přítelkyni, jsem jej slavil poněkud netradičně. Z kontaktního místa přinesla objemné modré pytle a poukázky na malé občerstvení, že prý jdeme uklízet Jizerky, což je prý činnost, kterou již léta dvakrát ročně pořádá a zajišťuje Společnost pro Jizerské hory.
Nic proti ekologii, ale vždycky jsem zastával názor, že když někdo dělá nepořádek, tak by si ho měl i uklidit. Osmiletá Kačenka, jako třetí parťák naší horské úklidové čety, mě vysvětlila, že někteří lidé se v přírodě chovají opravdu strašně a jiní to musí napravovat. My byli podle ní zřejmě ti, co musí napravovat dle hesla „Co do přírody nepatří, popř. patří“. Vůdčí osobnost, u vědomí zodpovědnosti za naší ekologickou výchovu zpočátku v ušlechtilé snaze o co největší záběr, začala strhávat ze stromů ohyzdné igelitové červenobílé fábory. Až na moje nevýchovné upozornění, že se zřejmě jedná o značení trasy nějakého závodu, zrozpačitěla a fábory na stromech ponechala, i když zjevně do přírody nepatřily. Kačenka navrhovala, že u každého zanecháme vzkaz, aby je dělali z materiálu, který má v přírodě co nejkratší dobu rozpadu.
Za těchto vysoce odborných debat nám cesta pěkně ubíhala, odpadky se vršily. Předjelo nás jen asi 200 cyklistů, kteří jeli závod na horských kolech, podle těch červenobílých fáborů. Zajímavé byly reakce některých turistů, kteří byli lidmi s modrými pytli zjevně zaskočeni. Jeden citát za všechny, dost jsem se s nim ztotožnil: „To je divný, někdo to tam nahází a druhej to posbírá“. Pytle jsme naplnili, na správném místě odložili, pojedli výborné polévky, uhasili žízeň a dostalo se nám i ocenění:
Dobrý den, moc děkujeme za pomoc při úklidu Jizerek - opravdu jste nám moc pomohli, tlumočte prosím naše poděkování Vaší rodince, děkujeme. S pozdravem a s přáním všeho dobrého.
Martin Jaroušek Společnost pro Jizerské hory o.p.s.
Byl bych rád, kdyby odpadků nejen na horách ubývalo a sběratelů přibývalo, kdyby každý kdo produkuje odpadky byl zároveň i jejich okamžitým sběratelem, kdyby nikdo nemusel pak říkat: „To je divný, někdo to tam nahází a druhej to posbírá“, příště ale půjdu zase.
