Nápady a myšlenky mohou prý být mnohdy v rozporu s věkem a fyzickou kondicí. Co se dá dělat, musím se smířit s tím, že po šedesátce všechny nápady beze zbytku do praxe už neuvedu. Ne že bych nechtěl, ale tělo už občas odmítá chápat nejeden skvělý nápad. To však neznamená, že je úplně zavrhuji, pouze malý úspěch považuji za veliký a neúspěch za normál.
Kdysi na počátku novodobého kapitalismu v Čechách jsem absolvoval ekonomické přednášky Viktora Koženého, plamenně řečnil, coby minulostí nezatížený představitel OF, po listopadu 1989 k tisícům aplaudujících lidí a běhal dlouhé tratě v dobrých časech. Pravda přednášky Viktora Koženého mnoho užitku nepřinesly, spíše naopak. Zatím co jsem psal a pronášel plamenné projevy o demokracii a svobodě, jiní v tichosti pohádkově bohatli a z mých běžeckých výkonů zbylo, že na toaletu doběhnu zatím včas. Samozřejmě trochu přeháním, ale sečteno podtrženo, nebyl to nudný život. Jsem v podstatě šťastný a svobodný člověk a nic na tom nemění fakt, že nejsem pohádkově bohatý. Jak tak sleduji některé Liberecké ambiciózní politiky, je mi jich líto, jak někteří až chorobně baží po úspěchu a uznání, netušíc v lepším případě, že za jejich úspěchem je někdo o jehož existenci nemají mnohdy ani potuchy a který je vodí jako loutku. Nemám ambice poměry na Liberecké radnici radikálně ovlivňovat či měnit, ne že bych nechtěl, ale čas se nedá zastavit. Spoléhám na to, že lidé, nejen ti mladí, mající jiný pohled na svět a jeho hodnoty, se nenechají už klamat profesionálními řečníky a manipulátory. Nikdo nemá právo vám brát vaše město, vaše vize a představy. Je načase si město i životní prostředí začít přizpůsobovat k obrazu vašemu a nikoliv stavebních firem. Těším se na vás u příštích voleb.
