Naštvané matky - spojme se!

Posledních pár týdnů bylo pro mě docela náročných. Moje pocity dostávají docela zabrat. Kdo to má všechno snášet? Tolik násilí, tolik nespravedlnosti, videa o odebírání dětí, fotky zabitých dětí. Člověk a ženská obzvláště by očekávala, že tomu všemu budeme nějak smysluplně čelit. Ale ono ne. Politici a kompetentní osoby mlží a alibisticky žvatlají z tepla pražské kavárny. Jsem naštvaná a to hodně. Za poslední měsíc jsem řekla více sprostých slov, jak za celý svůj život. A mám toho dost!

Jsem fakt naštvaná a nenechám se zmanipulovat do klidu řečmi, že jsem hysterická. Ne, nejsem. Jsem naštvaná a chci, aby kompetentní osoby něco začli dělat. Chci, aby se věci začaly obracet správným směrem. Zpátky k přirozenosti a normalitě. Chci, aby v politice bylo více lidí, kteří používají zdravý selský rozum a neokecávají svou lenost filosofickými rozklady, které vše jen zamlžují a dovolují lidem být v nečinosti. 

Jsi taky naštvaná matka? Tak ti možná vadí stejné věci...

1. Odebírání dětí rodičům je zrůdné

Bože, rodičovské pouto je nejsilnější a je přirozené. Nikdo nemůže rodičům mluvit do výchovy. Je jejich právo a taky zodpovědnost, jak k dětem přistupují. I rodiče mají právo na to dělat chyby. Nikdo je nemá právo soudit a nutit jim způsoby výchovy. Pokud se k dětem nechovají kriminálně, je to jejich věc. Protože oni nesou to riziko, matka dítě devět měsíců odnosila a porodila a spolu s otcem o dítě pečují. Zasahování a posuzování státu je odporné a nelidské. Nebojme se to říkat nahlas. A hlavně - odmítněme to. Snažit se zajistit pro všechny děti stejné podmínky je nesmysl. Prostě jsou mezi lidmi rozdíly a basta. Nedopusťme krádeže dětí. Musíme víc řvát, protože jinak nám hrozí reálně podobná zvrácenost, jako je v Norsku.

2. Proč stát nepomůže paní Michalákové?

Co to je za hloupé řeči? Že jako Norsko má právo sebrat děti matce a zničit tak nejpřirozenější lidské pouto? Nechci paní Michalákovou soudit, na to jsou jiní. Vidím jen jedno - děti byly rozděleny, Norsko nevyužilo možnosti svěřit děti prarodičům nebo sestře paní Michalákové. To je opravdu nechutné a mně to stačí proto, aby stát okamžitě konal. Proč se náš stát nepostaví za své občany? Slyším jen samé výmluvy a cítím nechuť jít do konfrontace. Pokud vím, Indie pohrozila a dvě batolata byly rodině bryskně vráceny. Proč taky nepřitvrdíme? Je to ostuda a je mi ze sociálně demokratických politiků zle. Tohle není sociální ani náhodou!

3. Zákazy a příkazy - domácí porody a očkování

Je neskutečné, co se okolo těchto dvou témat odehrává. Jakoby každá matka, která chce rodit doma, byla vypatlaná kráva. Některá to možná přehání a dělá z porodu rituální záležitost. No a co? Je to její věc a její zodpovědnost. Přirozený porod patří k životu - není to nemoc s nutností komplikovaného lékařského zákroku - i když nás o tom odpůrci domácích porodů chtějí přesvědčit. Nikdo nemá právo soudit matku za to, jak chce rodit. Je to její věc a její výsostné právo. Jde-li do příliš velkého rizika, ponese za to zodpovědnost. Stejně tak s očkováním. Je normální, že se rodiče ptají, co jejich dítěti píchají do těla. Proč stát nedonutí zdravotníky k tomu, aby sledovali účinky a důsledky očkování? Proč stát přísněji nekontroluje farmaceutické firmy? Proč je problém, aby rodiče dostali maximum informací? Jistě by pak byli klidnější a neměli by problém naočkovat dítě bezpečnou a smysluplnou vakcínou. Dnes se ze zodpovědných rodičů dělají škůdci společnosti a dokonce se přijímají zákony, které ze starostlivých rodičů mají udělat kriminálníky. Copak ptát se je kriminální?  

4. Války jsou špatně a nedá se to ničím okecat

Na Ukrajině se dějou věci. Umírají tam civilisté. A co dělají naši politici? Honí si ego a snaží se dokázat Putinovi, že jsou silnější. Ať jdou někam. Jejich ego je pro ně důležitější, než životy obyčejných lidí. Všechny ty sankce a silácké řeči evidentně k ničemu nevedou a situace se akorát zhoršuje. Je mi z těch arogantních řečí nanic. Je třeba to násilí na nevinných zastavit - za každou cenu. I kdyby tisíc politiků a milion novinářů muselo uznat, že se mýlili. Fakt to není o tom, dokazovat si, kdo je větší neřád. Je to o tom, zastavit násilí. Je mi líto těch lidí a nezdá se mi, že by politika vyhrocování a eskalace nenávisti k něčemu byla.

5. Islám je zvrácené náboženství

Nikdo a nic mě nepřesvědčí, že je islám mírumilovné náboženství. Nemám problém být v tomto ohledu netolerantní. Protože zlo se nemá tolerovat. Chci uchránit mladé české ženy před tím, aby se nechaly zblbnout představou bezpečného života s manželem muslimem. Jo, možná se tam ženám projevuje respekt, ale jen když se absolutně podřídí. Mladé holčiny se tím nechávají zblbnout a mně to není jedno. Je mi jich líto. Nemůžu vidět ty strašné věci, které se šíří po internetu - kamenování, výpovědi holčiček, které rodina vyvdala a nechala znásilňovat. Jejich zoufalství a beznaděj. Nemůžu vidět ty arogantní imámy a představitele muslimů, kteří hlásají návrat do středověku. Blbnou lidi a ti pak dělají hnusné věci. Fakt to tady u nás nechci. A chci politiky, kteří se tomu postaví. Ne ty ufňukané okecávače, kteří nás vyzývají k toleranci. Jsou to jen takové narcisistní krasořeči.

6. Novináři lžou - z lenosti nebo z tuposti

Je neskutečné, co všechno jsou schopní novináři vypustit. Častokrát je přistihnu při základní neznalosti. Je to vůbec možné? Kdo dal novinářům takovou moc? Lhát, manipulovat, ovlivňovat. Kam se ztratila úcta k pravdě? Proč jsme to přestali požadovat? Copak jsme opravdu takové ovce, které si nechají nutit pohled na svět lidmi, kteří o něm skoro nic neví? Já nepotřebuju, aby mi někdo valil klíny do hlavy, jsem sama dost zodpovědná na to, abych si udělala názor. A nepohrdla bych médiem, které by mi umělo poskytnout pravdivé informace neovlivněné aktivismem novinářů a politiků, kteří vesměs spolu kamarádí.

Bylo by toho ještě více, ale těch šest bodů mě trápí nejvíce. Nejhorší je, že mnoho lidí začíná přejímat pohled na svět, který se jim snaží zastánci neomylnosti státu vnutit. Nedivím se tomu - lidi nemají čas po večerech studovat nezávislé zdroje a zkoumat neustále jestli ten, kdo mluví v televizi, má pravdu. Pořád v nás převládá jakási minimální důvěra v elity a novináře. Ti ale selhávají na plné čáře a nepřiměřerně ovlivňují dění.

Já chci, aby hlas nás - naštvaných matek - byl více slyšet. Zdravý rozum je také politika. Zaslouží si, aby ho někdo hájil. A kdo je k tomu lepší, než matky. Kašlu na to, jestli se na mě někdo naštve, nemám potřebu se někomu vlichocovat. Je mi jedno, jak se na čem domluví koalice nebo opozice. Nejde mi o udržení moci nebo preference. Jde mi jen o věc. A věřím tomu, že i ostatní matky, které to cítí stejně jako já, tak mají potřebu bojovat za přirozené věci. Bez planých keců a filosofických debat, které nikam nevedou. Je třeba tlačit na politiky, nutit je k tomu, aby konečně začali konat. V zájmu zdravého rozumu a přirozenosti. Proti násilí a zvůli, proti nelidské nespravedlnosti.

Podpořili byste takové hnutí naštvaných matek? Jestli ano, jdu do toho s vámi!

Pro začátek o tom můžeme diskutovat na mém FB profilu - Eva Hrindová - řadová členka politické strany. Třeba tam vymyslíme, co a jak dál...