Zorko, známe tě z pořadů na TV Nova a tvůj hlas nás ovlivňuje z rádia Evropa2, co pro tebe znamená tvá práce? Má práce pro mě znamená hodně. Vlastně to ani někdy není práce, ale zábava. Ovšem tím se nenechte zmást. I práce moderátora je někdy hodně náročná. Spoustu lidí si myslí, že někam přijdeme, tam si to „odkecáme“ a máme vyděláno. Ale ten, kdo do toho nevidí, nemá ponětí, co všechno za tím stojí. Kolik je to přípravy, energie a někdy i nervů (smích).
V televizi pracuješ po boku manžela, to není čas ani na flirtování? Teď vážně, jaké přednosti má to, že tvůj partner pracuje po tvém boku?
V podstatě v tom vidím jen pozitiva. Začíná to u toho, že už ve 3:30 nevstávám sama, ale vstáváme spolu, což je velká výhoda. Vždycky mě to děsně štvalo, když mi v tuhle pekelnou hodinu zazvonil budík a on jen tak zamručel a převalil se na druhý bok (smích). No a co se týká společného fungování před kamerou, tak to nám jde, řekla bych, skvěle. Vytvořit moderátorskou dvojici, která se sehraje a perfektně si sedne, to je vždycky velmi těžké. U nás to byl naprosto přirozený a nenásilný proces. Ostatně v práci jsme se poznali, moderujeme spolu různé akce už roky a známe se skrz na skrz. Já začnu větu, on ji dokončí. Kdykoli mu něco nadhodím, vím, že on tu pointu dojede. A věřím, že on to tak taky cítí. Baví mě to a myslím si, že manželská dvojice před kamerou je i pro diváky příjemným a osvěžujícím zpestřením.
Práce v radiu asi větší sranda než v televizi, jsi v partě s Tomášem Zástěrou a Jindrou Eklem. Jak tě kluci stresují?
Troufám si říct, že kluci mě vůbec nestresují, ba naopak! Je s nimi děsná sranda a mám je ráda. Sedli jsme si a vysílání s nimi mě baví. To je ta část mé práce, kterou považuji skutečně za zábavu. Je to vždycky o lidech a oni jsou super parťáci.
Určitě bude hodně čtenářů zajímat, jak to děláš, že jsi jako proutek?
Ještě před rokem bych řekla „děkuji za kompliment, nedělám pro to nic“, ale dneska už je to jinak. Jsem sice pořád hodně mladá, ale přeci jenom moje tělo už nefunguje jako dřív, kdy jsem mohla sníst cokoli a v jakémkoli množství, aniž by na to tělo nějak zareagovalo. V poslední době jsem začala mít pocit, že už moje postava není, co bývala a hlavně není podle mých představ. A tak jsem začala makat. Hlídám si stravu, snažím se jíst zdravě a pravidelně a k tomu chodím min. dvakrát týdně cvičit. Zkrátka jsem dlouhou dobu nemusela nic dělat a cpát do sebe „pátý přes devátý“, ale dnes už to není zadarmo.
Co ráda „papáš“?
Právě, že téměř všechno. S výjimkou tlustého masa a ryb, ze kterých se mi bohužel dělá špatně už od školky. Miluju omáčky, knedlíky, zkrátka českou – velmi tučnou – kuchyni. A především miluju sladké všeho druhu. O to víc jsem na sebe pyšná, že jsem se naučila jíst s rozvahou a tyhle věci si dopřávat jednou za čas a ne každý den, jak tomu bylo předtím. Je to pro mě velká životní změna.
Máš nějaké neřesti?
Tak když už jsem nakousla to sladké, mojí největší neřestí jsou palačinky. Miluju je. Na všechny sladké způsoby. A umím je připravit naprosto fantasticky. Palačinky jsou můj největší hřích.
Co koníčky, tedy ty ostatní ne manžel?
Miluju módu, které se v poslední době i celkem věnuju v rámci svého „módního zápisníku“. Mám facebookový i instagramový profil, kde se dělím o různé módní tipy, triky a všechny věci spojené s módou, které mě baví. Pak zbožňuju tanec, kterému jsem se v minulosti několik let intenzivně věnovala. A baví mě muzika, úzce spojená s prací, kterou dělám. Proto je mi rádio tak blízké.
Ty a volno kam ráda cestuješ, co ráda děláš?
Cestování je dalším mým velkým koníčkem. Když si můžeme dovolit vzít delší dovolenou, hned někam mizíme. V loňském roce jsme procestovali kus Maroka a s obytňákem jsme se vydali napříč Itálií… bylo to super. Když je kratší volno, trávím ho s rodinou, s Mírou, s přáteli, sportujeme, připravujeme si skvělé jídlo, vyrážíme do kina atd. A taky máme moc rádi wellness. Vířivka, sauna, to je skvělý relax.
Kde tě můžeme potkat na živo, co tě čeká za akce?
Akcí mě čeká spoustu, ale většina z nich je pro uzavřenou společnost. Jsou to obvykle firemní večírky, tiskovky pro novináře atd. Ale jedna fantastická akce, na kterou bych chtěla vás všechny pozvat, je běh The Color Run. Jedná se o akci, která se koná v 50 zemích světa a letos se poprvé uskuteční i u nás, a to 30 května v Praze. Trasa je dlouhá 5km, ale není to závod, každý se může do cíle dostat, jak chce, třeba válením sudů. Ovšem na každém kilometru vás zasypou barvami a v cíli už jsou všichni kompletně barevní od hlavy až k patě. Jedná se o potravinářský škrob, nemůže to nikomu ublížit a vypadá to jako na indickém Holi festivalu. Prostě barvy létají vzduchem, kam se podíváte. Já tuhle skvělou akci plnou barev a radosti ze života moderuju s Jakubem Kohákem a už se na to moc těším. Kromě toho moderuji už druhým rokem festival sportu pro děti „Sporťáček“ a ten zavítá i letos do velkých měst v republice. Je to skvělá akce, v rámci které si děti mohou vyzkoušet většinu existujících sportů a mohou si tak vybrat, jakému sportu se chtějí věnovat, co je bude bavit. Termíny akcí jsou na webu www.sportacek.cz.
Nějaký vzkaz čtenářům?
Žádný konkrétní vzkaz nemám, tak dám na závěr svoje oblíbené motto: „Nesuď druhého, dokud jsi neušel míli v jeho mokasínách.“
Děkuji za rozhovor – Pavel Hrejsemnou
