Jitko, hudba je dnes váš život, kdo vás inspiroval k cestě umělce? Rodina, oba sourozenci hráli na hudební nástroje a maminka mě pravidelně vodila na koncerty kruhu přátel hudby v Manětíně. Přišlo mi skvělé, že umělci mohou cestovat po světě , dělit se o své umění a lidem zpříjemňovat život. Váš první hudební nástroj byly v sedmi letech housle, ve čtrnácti jste se posunula k viole, nám laikům tyto nástroje připadají stejné v čem je rozdíl? Rozdíl je jako mezi sopránem a altem, pokud se bavíme o rozsahu. Vzhledem k hlubšímu ladění má viola o několik centimetrů větší korpus a o centimetr kratší smyčec. Také repertoir je jiný, skladby pro housle jsou virtuozní, pro violu se hodí spíše skladby s hlubším obsahem, někdy mnohem dramatičtější a mnohdy až smutné.
Dnes vás titulují jako historicky první českou sólovou violistkou, jaké to je být průkopnicí?
Na jednu stranu je to výzva , když máte prostor je jen na vás jak ho zaplníte. Dosud sólově koncertovali na violu a natáčeli v čechách pouze muži, byli a jsou to výborní kvartetní a komorní hráči, kteří vedle této činnosti vystupují i sólově. Hrát pouze sólově je však ještě těžší, protože jste závilslí pouze na vlastních koncertech, které vás musí uživit. Tudíš jsem vstoupila do prázdoty a musela si vybudovat půdu pod nohama, s vášní k viole a notnou dávkou kuráže, která je pro vybudování pozice nezbytná. Samozřejmě na začátku byly úspěchy v soutěžích a přesvědčení, že místo na podiu, kde jsem já a viola miluji a dělá mi radost. Každým koncertem jsem se posouvala, ale byly i časy, kdy přišly krize a vypadalo to, že budu muset udělat kompromis a najít si stabilní práci v kvartetu nebo orchestru. Vždy se ale něco stalo - pozvání na festival, nabídka na natáčení, nastudování premiéry nové skladby atd. a já díky tomu mohla jít opět dál - zaplatit účty a hrát a hrát….
Koncertujete po celém světě, kde se hraje zatím nejlépe?
To je těžké říci, občas mám pocit, že doma není možné "býti prorokem", ale poslední dobou si nemohu stěžovat. Koncerty na kterých vystupuji jsou většinou zaplněné tak, že mnozí musí i stát. Vidím lidem na očích, že přišli za mnou a pro mne z toho plyne zodpovědnost připravit jim krásný zážitek z hudby, který je pohladí na duši. Hraje se mi dobře vždy, když vnímám tuhle atmosféru, pak se cítím všude doma. Nejsrdečnější pro mne ale byla jižní Amerika.
Je rozdíl mezi publikem u nás a venku?
Publikum venku k vám přistupuje bez předsudků s vědomím toho, že jste vyslancem země, která v klasické hudbě mnoho znamená. Když jsem hrála v Miláně Rhapsody koncert pro violu a orchestr Bohuslava Martinů, publikum ani nedýchalo, protože vnímalo hudbu Martinů skrze českého inertpreta a byli fascinovaní intenzitou toho okamžiku. Vetšinou v zahraničí vystupuji s českou hudbou a je to vždy velmi ceněno. V čechách vnímám občas obavy z příliš srdečné reakce, ale já vím, že se mnou publikum je a ne vždy musí freneticky skandovat. Důležité je, že znovu na váš koncert přijdou, to je pro mne úspěch.
Kolik nástrojů využíváte?
Vždy hraji jen na jeden nástroj, viola má totiš několik velikostí (38-44 cm) , věřte , že každý milimetr je při pohybu na hmatníku velmi znát. Dopracovala jsem se k velikosti nástroje 41,5 cm, což je moje maximum. Mohu měnit nástroj pouze v této velikosti, ale i to není jen tak. Každá viola je velmi originální jak v barvě strun, šíři krku a tak jen v případě nouze se narychlo na nástroj přeučím, vždy je však třeba alespoň pár hodin jiný nástroj prostudovat.
Říká se, že používáte i violu z 18.století?
Mám italský nástroj Andrea Postagnini z roku 1856, hrávala jsem na violu i starší 1782 Gaspara Strnada, ale ta byla pouze zapůjčená. Teď mám již druhý nástroj českého houlsaře Petra Zdražila z roku 2012 a je skvělý!
Podle čeho volíte nástroj?
Nástroj musí odpovídat mým nárokům a představám, co a jak chci hrát. Musí se rychle rozeznívat, když hraji technicky náročné skladby a být natolik silný , aby se prosadil přes zvuk orchetru. Zároveň musí mít stále krásný sametový zvuk, pro violu tak typický.
Pocházíte z města piva, jak se udržujete se v kondici, co životospráva?
Pivo piju ráda, dvanáctku Plzeň - jedině. Jsem z venkova, vždy jsem měla hodně přirozeného pohybu a také fyzické práce. Základ pro náročnou koncertní aktivitu mám tedy dobrý. Dnes se snažím providelně cvičit, mám osobního trenéra a plavu, když mi to síly dovolí. Někdy mám z hraní tak unavené ruce, že bych se asi možná utopila-)))
Vaše neřesti?
Nevím, vše pojímám s mírou, ale někdy pracuji tak intenzivně a vše prožívám, že nemohu spát což znamená - neumím dostatečně vypnout.
Jak relaxujete?
Nejlépe v přírodě, miluji dlouhé procházky a pobyt na venkově. Rádi s manželem jezdíme na exotické dovolené, kde se nedá jinak něž vypnout hlavu i telefony. To je skvělé a jednou do roka si to na čtrnáct dní dopřejeme. Musím ale přiznat, že když mám klidné dny a jen piluji repertoár bez stresu z organizace a cestování, velmi mě to nabíjí a v podstatě odpočívám.
Jaké jsou vaše plány a sny?
Plány mám stále nějaké, budu prozrazovat jen ty, které se již realizují. Plánujeme s rádiem Classic Praha rozhlasovou talk show s umělci řekla bych v přátelském duchu a samozřejmě se skvělou hudbou, které bych měla moderovat a uvádět. Mám v hlavě dva projekty, které by postupně měly vyjít na CD. Mým celoživotním cílem je prosazovat violu jako sólový nástroj a klasickou hudbu přibližovat způsobem, který jí pomůže nezaniknout ve stínu populární hudby. Nemám proti ní nic, jen nesmíme zapomínat, že nebýt klasiky, nebylo by ani popu.
Co plánujete na rok 2015?
Před dvěma lety jsem založila festival na severním Plzeňsku Procházky uměním, který letos rozšířím i do Prahy a to konkrétně do muzea Kampa. Kde v sice nekoncertním prostředí, ale zato umělecky velmi bohatém bude pokračovat realizace propojení vjemů hudby a výtvarného umění. Pražských koncertů bude šest a můžeme se těšit na kombinace různých nástrojů s violou - akordeon, kytara, harfa, smyčcový kvartet atd. Celou řadu zajímavých osobností, které své nástroje představí ve vrcholném umění a zajímavém repertoiru. Baví mě koncertní atmosféra při níž se publikum uvolní, něco dozví a nejen pasivně poslouchá hudbu, které často nerozumí. Je to krok nás umělců k posluchačům a jsem přesvědčená, že je velmi důležitý! Celkem bude Procházek uměním jak Kampou tak Plazeňskem 12 v rámci celého roku.
V roce 2015 se chystám na turné po Brazílii, kam odcestuji na celý květen a již se velmi teším. Budou mě čekat koncerty jak s významnými orchestry, tak i recitály s harfou a klavírem.
Letos mě zastihnou také kulatiny a 15 let kariéry, což bych ráda oslavila na podzim nějakým pěkným koncertem v Praze se svými milými kolegy a věrným publikem.
Děkuji za rozhovor – Pavel Hrejsemnou
