Zpověď ohavného feťáka. Příspěvek k diskusi o legalizaci drog.

S velikým zájmem jsem si přečetl příspěvek "kolegy blogera" Kroupy o tom, že drogy jsou špatné a neměly by se legalizovat. Je mi líto (není, ale říká se to tak), ale musím autora v ledasčem opravit.

...já vám ukážu legalizaci!

Bloger Vladimír Kroupa ve svém včerejším příspěvku přemýšlí o světě drog a o možnosti jejich prodeje.

Hovoří o ohyzdných a všem odporných smažkách, které kdesi v zaplivaných průjezdech očekávají své dealery, obchodníky s "fetem". Na fet si samozřejmě nevydělávají skládáním pytlů brambor, jako všecka správná děvčata a správní kluci, nýbrž krádežemi; posléze nabízejí hnusný fet ještě mladším ročníkům. Tolik blogerův popis situace a základní terminologie.

Mrzí mne, že i po tolika letech u nás docela intenzivní celospolečenské diskuse ještě stále řada lidí nevnímá rozdíl mezi měkkými a tvrdými drogami. Diskusi o legalizaci tvrdých drog si teoreticky představit lze, patří ovšem spíše do říše utopie; v dnešní době se skloňuje samozřejmě legalizace drog měkkých. Respektive nejvíce je řeč o konopných, případně i "tanečních drogách". Je pak nesmyslné používat terminologii jako "fet" (to snad o trávě fakt jenom ze srandy) a "smažky".

Vyznám se panu Kroupovi a všem ostatním z vlastní temné minulosti. Ano, i já patřím - či spíše patřil sem - k těm ohyzdným existencím, kterým lehké drogy nebyly cizí. Pro popis vlastního příběhu použiju "odbornou terminologii" z blogu pana kolegy, na čemž snad vynikne, jak absurdní je míchat dohromady "měkkou" a "tvrdou" část drog.

Já, "smažka"...

Trávu jsem občas pohuloval při studiích na VŠ. Ta jsem i zdárně dokončil, což bych asi jako "smažka" (dle pojmosloví pana kolegy) neměl. Nikoli v termínu, protože poslední ročník jsem kvůli práci na půl úvazku (tedy ne kvůli krádežím autorádií, z nichž by mě asi nařknul "kolega bloger") rozložil na dva. Neřekl bych, že by to byl příznak nějakého rozkladu osobnosti a ztráty studijních návyků.

Podle páně blogerova příspěvku bych měl tehdy být "nevábně vyhlížející, špinavý a někdy i zmateně se chovající mladý člověk." Pravda, možná nejsem úplný Delon, takže vábnost svého vzezření si nedovolím sám posoudit, zmateně se občas chovám již od dětství a asi mi to vydrží až po hrob, ale opravdu bych si vyprosil, že bych byl špinavý. Oděv jsem měl vždy prostý, leč čistý.

Rovněž nemohu souhlasit s tím, že bych obtěžoval "své okolí jak svým zjevem, tak špínou, nemocemi, kterými (bych měl mít, já a mně podobní - pozn. rjh) už od pohledu prolezlá těla a hlavně nebezpečím, které pro okolí (takoví lidé) představují." 

Mohu říci zodpovědně, že za celou dobu svých studií a éry uživatele konopných drog jsem měl jedinkrát zánět zvukovodu a zhruba jednou za semestr zrádnou dvojkombinaci "kašlík a rýmička", což jsou známé metly mužské části populace. Trvám však na tom, že jsem s tím nikoho neobtěžoval. O "špíně" již byla řeč. Medvídek mýval sice nejsem, ale mohu pana kolegu ujistit, že mýdlo, ručník a kartáček na zuby jsou běžnými součástmi života i tak upadlých existencí, jako jsou příležitostní konzumenti měkkých drog.

Krádeže vs. skládání pytlů brambor

Až jednou budu stát před tváří Stvořitelovou, budu moci říci dokonce i to, že přikázání "nepokradeš" jsem vždycky ctil. Kde jsem tedy bral love na fet, na ten svůj hnusný "koníček"? Bylo to to skládání brambor z vagónu?

Skoro jo. Chodil jsem na brigády, dělal jsem dokonce i popeláře, v tiskárně na noční skládal balíky novin, jednou jsem dostal dokonce i autorský honorář, potom jsem nastoupil na částečný úvazek do "řádného" zaměstnání. Ani stopa po zločinu.

Vydělaný (netvrdím, že nějak tvrdě) peníz jsem kupodivu nevyhodil celý "za to svinstvo", nýbrž občas jsem si koupil nějakou tu knihu, vstupné, kus oděvu, dále běžné prostředky na živobytí (včetně mýdla a prášku na praní, kdyby mě "pan kolega" hodlal zase nařknout z obtížné špíny!) a občas jsem nějakou tu drobnost koupil i svojí tehdejší slečně - ano, i takový ohyzdný vyvrhel jako já měl tehdy vztah se slušným děvčetem z dobré rodiny, tedy s žádnou nemytou mátohou, s níž bych si někde v průjezdu vzájemně nahříval lžíci. Občas jsem se ovšem změnil z Jackylla v Hyda a pár stovek obětoval temné stránce svojí existence, jak by asi řekl autor "tomu svinstvu"...

To svinstvo fet, jeho dealeři a oběti

Konopí jsem získával dvojím způsobem. Buď vám ho z vesnice přivezou kamarádi, kteří ho tam pěstují pro vlastní povyražení a občas vám trochu věnujou. Je to venku rostlá tráva, má malý obsah THC a tvořila většinu mé spotřeby, protože na venkově jsem měl kámošů spousty. Když nemáte odkud, chce to skutečně "dealera" na šlechtěnou formu. To je zkrátka realita trhu s ilegálním zbožím. Že z toho stát nemá ani krejcar, zbytečno jest dodávat. Ještě připomenu, že prodej hulení nezletilcům odsuzují samozřejmě i nejhlasitější zastánci legalizace.

Když to shrnu, žil jsem úplně normálně, nikoho nijak neomezoval a nikdy jsem netušil, co dělám "nelegálního" na tom, když jsme si kámošema z fakulty k těm našim strašně hlubokým intelektuálním úvahám ubalili brko.

Hulit jsem přestal před několika lety, z inspirativně povznesených stavů se stala taková rutina zastřené reality, takže už mě to nějak netáhne. Podobným vývojem si prošla řada dalších lidí z mého okolí. Nejsou to žádné trosky z Anděla, jak si představuje kolega bloger; obvykle se jedná o vysokoškoláky, plátce daní někdy značných, dnes už často i o zakládající členy spořádaných rodinek. Někteří z nich u konopí rekreačně zůstali, protože je pořád baví. Na kvalitu jejich osobního a pracovního života to přitom nemá vliv.

Mohu tedy autora knihy "Tanec s bílou smrtí" ujistit, že diskutuje o něčem, o čem diskutuje sám, a polemizuje s názorem, který nikdo nehlásá. Podal ve svém blogu některé obrázky a užil termíny, které se týkají výhradně světa drog tvrdých; snažil jsem se dnes vysvětlit, že řeč je o něčem jiném a že je absurdní obě věci míchat.

O legalizaci tvrdých drog může uvažovat nějaký teoretik uspořádání společnosti čistě z akademického hlediska (a proč to neudělat, jistě by bylo o čem přemýšlet), ovšem řeč na praktické a politické rovině se vede o drogách lehkých, zejména, byť ne výhradně, konopných. Tam nemají romány o špinavých troskách, fetu, smažkách a zaplivaných zákoutích nedaleko pražského Anděla co dělat.

Vážně: Legalizovat nebo ne?

Nejsem nějaký aktivní a hlasitý zastánce legalizace, ani konopí neberu jako věc, která by neměla svá rizika. To jistě má. Znám i sklaní vyhulence, kterým jejich koníček v podstatě zruinoval život: Určité procento lidí, kteří v ní objeví svého životního démona, má jakákoli činnost.  Jenomže to má spousta věcí a nejsou kvůli tomu mimo zákon. Jako alkohol příkladně.

Hlavní argument pro legalizaci konopných drog spatřuji v tom, že beztak hulí kdekdo, tak proč z toho dělat drama. Pokud namítnete, že u nás v Čechách taky kdekdo krade a taky to nikdo kvůli tomu nehodlá legalizovat, bude to zásah mimo - to, že si někdo ubalí jointa, nepředstavuje pro ostatní prakticky žádné riziko a nikomu to neškodí.

Generace, která jako první začala marihuanu masově chápat v podstatě coby běžnou součást relaxace, nám už mírně fotrovatí. Je dnes ve stádiu běžného rodinného života, práce, placení hypoték, tedy běžné zodpovědnosti - a tak, jako si Sovák v "Marečku, podejte mi pero" po příchodu z práce "votevře vokno a pivo", tak si dneska leckterý pětatřicátník prostě ubalí špeka. A nic se něděje. Rekreační užívání konopí je už běžné téma všelijakých komedií i "středního proudu", zpívá se o něm, mluví, píše v běžné beletrii určené většinovému čtenáři - zkrátka tabu už není dávno. Z tohoto důvodu si myslím, že dřív nebo později na legalizaci dojít musí. Stavět konopí mimo zákon proto považuju za pokrytecké, zbytečné a v podstatě odporující smyslu zákona a práva.

Dávat legalizaci – což činí blog, se kterým tu polemizuji - konopných drog do souvislosti se sjetým Švýcarem, který se před pár dny proháněl po našich dálnicích v protisměru, k tomu už vůbec nemám co říct. Jednak nevím, co měl ten cvok v sobě, takže by bylo docela hloupé dělat nějaké závěry. Druhá věc je ta, že běžní konzumenti trávy obvykle zhulení nejezdí, stejně jako příležitostní fanoušci pár piv, sklínky vína či štamprle slivovice také mívají v drtivé většině dost soudnosti a za volant neusedají.

Vždycky najde pár magorů, kteří pravidla nerespektují. Ale o tom se diskuse v tuto chvíli nevede.

Myslím, že největším nepřítelem smysluplné diskuse o drogách je zejména nekompetentní opakování nepravdivých klišé a pověr, případně matení pojmů. Je to překážka hlavně pro osvětu v prostředí mladých lidí: Těžko jim můžete vysvětlit rizika drog, když o nich sám/sama nic nevíte a ztrácíte proto důvěru mladých, kteří se v problematice oreintují daleko lépe. V tom pak zapadnou i funkční rady, poznatky a oprávněná varování. 

Na téma drog jsem s Vladimírem Kroupou už jednou polemizoval (tenkrát pro změnu viděl "smažky, feťáky, fet, svinstvo, matroš" na scéně tanečních drog, kde je tohle svérázné pojmosloví samozřejmě taky zcela absurdní - to kdyby chtěl někdo tvrdit, že jsem se v rozlišovacích schopnostech autora spletl a včerejší blog vůbec, ale vůbec nebyl o měkkých drogách).  Na závěr jej proto chci ujistit, že tahle moje reakce není osobní povahy, jde mi o věc samu - o téma (lehkých) drog a jejich legalizace a šíření pověr kolem nich. Prosím tedy, aby k tomu tak přistupoval on i ostatní čtenáři. Howgh :)