Zoufalství v televizi (aneb lepší už to nebude)

Hlavní vysílací čas na ČT. Napětí vrcholí. Zedníček v žigulovi stíhá úplatného úředníka OPBH. Nebo jde o defraudaci stravenek? Už nevím, jaký zločin proti socialismu se řeší, a třicet let po činu to ani nechci vědět.

"Gottwald" - snad jediný dosud nereprízovaný kousek. Jakoby to už nebylo jedno...

Ano, Malý pitaval z velkého města. Pohled do programové skladby ČT znamená čiré zoufalství. Přehlídka repríz a jejich repríz. Přihlouplé normalizační seriály, nulová nová tvorba - a když, tak zcela děsivá.

Nedávno jsem se připletl před televizi  - a pic ho, začínal sestřih veselých příhod z natáčení seriálu Četnické humoresky. Trošku mě to zarazilo, přecejen ten seriál už taky není letošní, a tak jsem si jej vygooglil, abych zvěděl datum vzniku. Je to rok 1997, takže kdo se v době natáčení narodil, už se dnes těší na svůj první občanský průkaz a ještě se nádavkem může v televizi dozvědět, jakou legraci si tenkrát herci a štáb užili. A pokud náhodou prošvihl jednu z několika repríz celého seriálu, může se jistě v brzku těšit na další.

A to je ještě zlatý případ. Humoresky, pravda, patří k tomu lepšímu na ČT, ačkoli nebyly taky nic extra. Nemá to šťávu, namísto dobové atmosféry - vzdor kostýmům - máte pocit, že jste na zkoušce v kostymérně. (Kdo by hodlal polemizovat, ať si nejdřív vzpomene na starého radu Vacátka a příhody jeho mordparty; tam když Mrázek supí do kopce na Žižkaperku a kapesníkem otírá zpocený zátylek za buřinkou, máte pocit, že jste tam s ním a úplně cítíte pivem čpící vlídný chládek průčelí nedalekého pajzlu - proč to šlo černobíle před víc jak čtyřiceti lety, a proč ne před patnácti, neřku-li dnes?).

Rozčilovat se nad reprízami bolševických dietlovek a jiných kousků už mě taky omrzelo. Sice tak před dvaceti lety by idea reprízy Plechové kavalerie většině lidí přišla jako z Marsu, ale jinak se nebojím, že by podobné ptákoviny měly nějaký extra vliv na mentální zdraví našeho čackého lidu. "Já bych v tom problém neviděl," pravil mi nedávno kamarád, důstojný pan farář, "stejně tam jde divákům spíš o nějakou píchačku za hasičárnou než o to, že to zrovna dělají svazáci od kombajnu nebo rudý partyzáni ." Snad lze sdílet jeho optimismus.

(Co je horší, Anticharta nebo Rodáci? - takhle jsem se tázal, když se chystala repríza jednoho extrarudého seriálu)

Jistě má na tom všem lví podíl tradičně hrozné vedení ČT (myslí si vůbec dneska ještě někdo, že potřebujeme veřejnoprávní televizi?), ale to by bylo moc jednoduché. On to bude asi dost obecný jev, spojený s obměnou a úbytkem diváctva. Drtivá většina mých vrstevníků stejně jako já televizi vůbec nemá, a když ano, podívá se na ni jednou za kvartál na Simpsonovy nebo tu a tam film, který nejde stáhnout. Známí nedávno někam založili ovladač a než ho našli, zjistili, že televizi vlastně nepotřebují. A tenhle trend bude pokračovat.

A není to jen o nás v českých zemích a o veřejnoprávní televizi. Pamatuju si na katastrofální programovou skladbu televizí v Anglii (většinou taková ta studiová vysílání a la Sama doma a různé soutěže), před pár dny mi své shodné závěry o katastrofálním vysílání u flašky olászrieslingu sděloval můj starý kumpán ze studií v Budapešti (jeho další postřehy o zemi klobás, papriky a vycházejícího fašismu můžete sledovat mj. zde): Taky samá repríza (i českých filmů), ale člověk se aspoň podívá na rodinu Smolíkových.

U komerčních televizí to není jinak. Pamatuju časy tak okolo poloviny devadesátých let, kdy Nova skoro každý den dávala v hlavním vysílacím čase celovečerní film, ve středu a v sobotu navíc nějakej extra biják. Kdepak dneska, zase samej seriál. Asi je to tím, že dnes už populace usazená v ušáku před telkou čeká spíše poklidné člověčinky v Ulici i v Ordinaci, protože později narození se naučili najít si zábavu jinde (tj. spíš visí na internetu). Jenomže soukromé televize nehorázně nevysávají státní kasu, do níž s velikým nadšením odvádím berně.

Takže až soudruzi z velkého města už po sté vyřeší zapeklitý případ rozkradených tvárnic ze stavby a na obrazovky přikodrcá udýchaná "Sanitka po třiceti letech", s jejíž montáží je prý ČT již skoro hotova, bude nejvyšší čas nenažranému molochovi a korytu pro všelijaké kamarádíčky připomenout, že jeho čas je pouhopouhé prozatím, a co nejrychleji ten veřejnoprávní cirkus zrušit.

Jak ukazuje vývoj na všech frontách, lepší už to nebude, akorát dražší.

Ačkoli - pokud si budeme dále připlácet, dočkáme se třeba i českotelevizácky aktuální reprízy Aktualit!