Tak se nám zase panímáma Paroubková rozpovídala o politice, až z toho přechází zrak. Chvilku jsem myslel, že se mi její výroky jenom zdají, že se jedná o přelud vyvolaný kocovinou, na kterou jsem si zadělal v souvislosti s oslavami našeho hokejového zázraku. Ale když jsem se do rozhovoru iDnes s naší První Socialistkou podíval ještě podruhé a potřetí, bylo to tam zase!
Matka Ubu a Otec Ubu.
Ale popořádku.
Člověk by tak nějak čekal, že manželka politika bude činy chotě chválit, takže Paroubkové tvrzení o tom, že Paroubek dělá politiku pro lidi, jsem ochoten přejít jako projev povinného bon-tonu. Koneckonců on politiku skutečně dělá pro lidi, jenomže jenom pro takové, od jakých chce být slušný člověk povětšinou co nejdál.
Nijak ani nepřekvapí tradiční dávka pomlaskání si nad manželovými přednostmi – tentokrát se kapitola ze života velikána jmenuje Slovní zásoba: "Přála bych si, aby většina lidí, kteří píší a vystupují veřejně, měla tak bohatou slovní zásobu jako můj muž," praví paní Petra. Já bych si to sice nepřál, ale musím Paroubkovi nechat, že jeho slovní zásoba má alespoň jednu kvalitu – je prověřená časem. Zabodoval s ní už Gottwald r. 1948 a pan Jiří měl dost příležitostí si ji vybrousit například během svého působení v Restauracích a jídelnách nebo při psaní známé (a snadno na Internetu dostupné) úvahy o tom, jak jej rajcuje odkaz Vítězného února.
Potud tedy rozhovor s paní Petrou nepřekračuje standard, na jaký jsme zvyklí; šťavnatá třešeň na dortu ovšem má teprve přijít.
"Trápí mě obří dluhy, které tady takzvaně nasekala ODS - v době transformace v 90. letech a během poslední vlády." - To jsem se musel štípnout. Laťka prolhanosti, kterou už její manžel dokáže posouvat do zcela netušených pozic, v rukách paní Paroubkové zdolala všechny dosavadní rekordy.
Tím nechci nijak extra bránit ODS. Na zadluženosti České republiky má taky svůj podíl a například po Topolánkově maškarádě se schválením-neschválením posledního rozpočtu by ODS mohla nemalou část dluhu splatit prodejem másla, které jí od té doby utkvělo na hlavě. Ale všechno má svoje meze.
Nemá cenu se tu rozepisovat o státním dluhu. Každý, kdo dokáže pochopit rozdíl mezi znaménky plus a mínus, dobře ví, že největší dluhy dělala ČSSD, astronomická výše schodku byla chloubou ekonomických expertů socialistů dokonce i v dobách, kdy ekonomika docela svižně rostla. A dělat dluhy pan Předseda nadále plánuje a paní Předsedová to samozřejmě dobře ví.
Takže Petru Paroubkovou trápí jenom dluhy, co má na triku ODS. Ty ostatní dluhy jí netrápí. Pravděpodobně takhle po večerech, kdy malá Margaritka sní o mateřském mléce (viz závěr rozhovoru) a kdy si pan Jiří v koupelně před zrcadlem piluje svoji neobyčejnou slovní zásobu, usedne paní Petra ke čtverečkovanému papíru a pracuje na takové tabulce, kolik ze státního dluhu "nasekala" ODS a kolik vlády ČSSD. A odškrtává si, které položky ji trápí. Tuhle těch 30 miliard ji trápí, ale támhle těch 200 už ne, protože to nadělali socialisti, a to se nepočítá. A tak dále.
Nikdy jsem moc nevěřil, že by si tahle dáma brala svého chotě z lásky – nějak si nedovedu představit lidskou bytost, která by vůči panu Paroubkovi chovala jakýkoli něžný cit, možná kromě Tvrdíka. Ale teď to chápu a věřím dokonce i tomu, že výrok o sexy mozku myslela paní Paroubková vážně. Ona totiž není hloupá, rozhodně ne natolik, aby věřila tomu, co teď o dluzích sdělila národu. Ale vrána k vráně sedá a paní Petra prokázala, že se ke svému choti hodí, že se od něj ledasco naučila a že si budou charakterově blízcí. Když lže pantáta Paroubek, lže panímáma Proubková taky. V podstatě dokonalý pár, jenom mě mrzí, že do svojí rodinné idylky tahají dalších deset milionů lidí a každou chvilku se trumfují v tom, kdo ještě více zasviní české politiké prostředí.
Čekají nás pěkné věci. Zejména jestli voliči před koncem týdne umetou téhle dvojici cestu k prezidentování. Ostatně zálusk na Hrad mají oba už dlouho, jak ukazuje část rozhovoru, která by mohla být úryvkem z odposlechu pořízeného zrádným plukovníkem Kubice:
Matka Ubu: ... a teď se spokojíte s tím, že vodíte na přehlídky padesát hulvátů s kosinkami, ačkoliv by na vaší kebuli mohla po koruně aragonské nastoupit koruna polská?
Otec Ubu: Při mém zeleném ptáku, král Václav je dosud velmi naživu a ostatně dejme tomu, že by i umřel, copak nemá hroznou spoustu dětí?
Matka Ubu: Kdo ti brání povraždit celou rodinu a dosednout na její místo?
Otec Ubu: Matko Ubu, vy mne urážíte a budete okamžitě uvržena do hrnce!
Matka Ubu: Ubožáčku, kdopak by ti pak spravoval kalhoty!
Otec Ubu: To je pravda. Vlastně co na tom? Copak nemám zadek?
Matka Ubu: Co se tvého zadku týče, posadila bych ho na trůn. Mohl bys náramně zbohatnout, znamenitě se cpát jitrnicemi a hasit si to v kočáře po ulicích. Mohl by sis taky pořídit přílbici, deštník a kaftan, který by ti šel až na paty.
Otec Ubu: Ó, podléhám pokušení. Hrom do hovniska, hovnisko do hromu, jestli toho krále někdy potkám u lesa, zle se mu povede!
(úryvek: Alfréd Jarry, Král Ubu, přeložil Prokop Voskovec)
