Requiem za Zelené

Na výsledcích tolik propíraných a trochu přeceňovaných studentských voleb je myslím překvapivá a pro mě nečekaná jediná věc – jak moc v nich propadli Zelení. A že se o tom ani moc nemluvilo. Přitom zrovna Zelení žili z podpory mladých lidí a měli vysoké procento prvovoličů.

"Mladi duchem" nemusi byt vzdycky jenom pochvala...kolaz: Teo Adamy

Řekl bych, že předseda Liška měl asi jako jediný z politických lídrů důvod se jednou takhle po ránu u snídaně při čtení novin zakuckat. Ostatním mohly být – při vší úctě k sympatickému projektu voleb nanečisto – výsledky vcelku fuk: ODS si u mladých vždycky stála slušně, u TOP09 zas prostě vyhrála okouzlující a nade všemi čnící postava rozšafného Schwarzenberga. Ten zastínil všelijaké temné existence (typu Severa), které se do TOPky svižně nasáčkovaly po jejím vzniku a čekají, že se nechají vyvézt nahoru na knížecím hřbetě. A taky sehrál svoji roli kvalitní program a mladistvá image (třeba skvělý volební spot nebo akivity na Facebooku), mnozí středoškoláci už se o politiku docela zajímají.

ČSSD sice okolo voleb nanečisto tradičně ztropila největší kravál (udělat z prdu politiku, v tom se Lidovému domu nikdo nevyrovná) a prachbídně propadla, ale to je nakonec Paroubkovi jedno, svůj program mladým po volbách zase vysvětlí pendrekem, a když se jim to nebude líbit, můžou si jít stěžovat k ombudsmanovi Bublanovi, který jejich starší sourozence nechal seřezat minule. Nebo se obrátit na ministra vnitra Pecinu, tomu, co nechává odpůrce ČSSD fízlovat už teď, před volbami… Asi i vidina všech těchto vý-dobytků mladé od oranžových odradila (ačkoli nebylo to tak vždy, když jsem třeba já byl na střední, šéfoval ČSSD Zeman, a za jeho časů ani mezi mladými nebyl člověk za vola, když se hlásil k sociální demokracii).

Ale co ti Zelení? Ty přeci omladina vždycky považovala za takovou svoji alternativu. Mazanému Bursíkovi se sice před časem podařilo veřejnosti představit tuhle partu jako vcelku normální politickou stranu, nicméně pokud Zelení zjistili, že u mladých propadli, můžou to zabalit. Abyste uvěřili zelené rétorice, musíte mít v sobě dostatek radikalismu a naivity, málo zkušeností s lidskou vyčuraností a chuť změnit svět (byť za cenu, že to bude k horšímu) – a to jsou výsady zejména mladých a neklidných.

Zkušenější lidé sice taky mohou mít rádi životní prostředí, ale už vědí, že k jeho ochraně nevede cesta přes větrné elektrárny na Vysočině, nákladná a škodlivá biopaliva, šmelení s emisemi, vyděračské praktiky zelené lobby, apokalyptické blouznění o globálním oteplování a konci světa, a hlavně ne přes tu smečku trockistů a Jihočeských matek, která si říká Strana zelených.

Bursík lotrandovský úkol (tj. z bandy loupežníků udělat na pohled důvěryhodné těleso) horko těžko zvládnul a docela dlouho Zelené udržel na uzdě, než se mu tenhle pytel blech rozutíkal, nejpozději po prezidentské volbě, na všechny strany. V tomto směru si Bursík zaslouží obdiv a koneckonců i dík, že tak křehoučká koalice mohla alespoň nějak fungovat. Na Straně zelených se mi nelíbí v podstatě nic, ale jsem docela rád, že když už napochodovali do sněmovny a dokonce do Strakovky, byla to ve finále ta lepší možnost a ještě se jim podařilo nominovat jednoho z nejlepších ministrů zahraničí, jakého jsme kdy měli.

Možná to vládní angažmá a v ledasčem kompromisní politika jim uškodily u studentů, kteří teď sice volili nanečisto, ale za chvíli budou volit normálně. Vyčpěl revoluční étos, ukázalo se například, že Bursíkova družka Kačenka nejenom že neví, co je biomasa, ale ještě jejich dítko přebaluje pomocí normálních neekologických jednorázových plenek (místo aby ho koupala u splavu a vinula do lopuchů, jak by se na rodinku zelených věrozvěstů slušelo). Zkrátka rozčarování.

Roli mladého svěžího výstředníka na politickém jevišti možná pro dnešní středoškoláky přejala Česká pirátská strana, která sice náramně zabodovala, nicméně Parlament na ni nečeká a je potřeba se ptát, kdo u nás po volbách sehraje úlohu takové té "malé strany", která sice bezostyšně prudí a vydírá ty velké, ale v našem zoufale špatném volebním systému zastává nezbytnou roli toho třetího tam vzadu, rozuměj v nějaké více či méně fungující koalici.

Zdá se, že na tuhle roli si po odchodu Zelených, jimž středoškoláci svým nezájmem ohlásili takové trochu "poslední zvonění", brousí zuby Věci veřejné. Pokud se to  VéVéčkům podaří, jakože snad nepodaří (v tomhle si dovolím tipovat i proti průzkumům veřejného mínění), budu i já ještě rád vzpomínat na Bursíka, Lišku a ten jejich zelený kabinet kuriozit, protože Věci veřejné jsou už z principu postaveny na těch nejsmrdutějších základech – leč to už je zase jiný příběh, k němuž příště.

A co by to bylo za requiem, kdyby se nehrála muzika a nevedly řeči :)