(Relativně) slušná obrana sprostých slov. Úvaha vědecká.

Tak je na světě další seznam zakázaných (rozuměj sprostých) slov; na jednu stranu mě těší, že podle něj i "bolševik" patří mezi sprostá slova, na druhou stranu mě tohle svaťouškovské tažení, nikoli ojedinělé, docela děsí. Další možnost je ta, že si z nás někdo dělá to, co vidíte vedle na obrázku; jakožto věčný optimista se kloním spíše k této variantě.

Tomuto podivuhodném útvaru se tradičně a historicky doložitelně říká "Ďáblova prdel". Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by nejspíš doporučila výraz "zadeček". No, posuďte sami...

Taky nemám rád nadměrné užívání vulgarismů, a když někdo mluví výhradně jako kanál, obvykle nenajedeme společnou řeč. Na druhou stranu ale ctím dědictví předků, jímž je náš jazyk, a trvám na tom, že vulgarismy tu nemáme bezdůvodně a že bez nich by naše vyjadřování bylo jen zmrzačenou karikaturou lidské řeči. Problematiku hodlám (vzhledem k jejímu významu :-)) pojednat hned z několika různých úhlů pohledu.

Úvaha geopolitická
Pamatuju na chvíli, kdy se z Anglie vrátil asi po roce jeden můj kumpán ze studií; tak jsme honem vyrazili na naši oblíbenou letní zahrádku U Holanů, je to sice špeluně, ale má něco do sebe, hlavně když je hezky; sedíte si tak pod starým stromem na lavičce prakticky na ulici, jde ovšem o ulici velmi klidnou, mírnou a zdobnou, takže pobyt tam je takovou formou duševní hygieny. Tomáš po roce strádání (byl v Anglii studijně, nikoli pracovně, takže s napjatým rozpočtem se musel zdržet různých povyražení) pokuřoval, slastně mžoural do sluníčka, které pronikalo ševelícím listovím stromů ke stolku a pivo v pulitrech úplně rozzářilo, a zjevně pohnut poklidnou velebou pozdně odpoledních Vinohrad mi sdělil:
"Člověče, já ti řeknu, proč to mám vlastně v Čechách tak rád. V Anglii si koupíš noviny, a je to tam tuhle válka, támhle skandál, nějaká ta stávka, támhle zase hladomor ve třetím světě nebo nějaký epidemie... No a vracim se domů, přejedu hranice, koupím si zdejší hlavní deník a v něm přes celou titulní stranu akorát článek o tom, že Pražáci si pořád nezvykli uklidit na ulici hovno po psovi."
Úvaha sémantická
Z mého pohledu tím stoprocentně vystihl, jak se u nás věci mají, a řekl bych, že kdyby se namáhal s hledáním nějakého slušnějšího výrazu, zcela by tím zlikvidoval potenciál té věty vyjádřit tak zásadní myšlenku.

Mimochodem debata o psím tentononc se nedávno strhla i tady na idnesovském blogu; přiznám se, že do nejdelší smrti nepochopím, jak může mít někdo tak pokřivený smysl pro jazyk český, a o psí výtvor, jehož marnost a nicotnost před tváří Boží i lidskou je zdůrazněna právě díky obvyklým konotacím slova "hovno", svádět takovou bitvu a dožadovat se náhražek. Ostatně jakých náhražek? Výkal zní jak od okresního hygienika, exkrement jako z hodin biologie, takže se jazykoví puristé smířili s přijatelností termínu "hovínko".

Úvaha z vývojové psychologie
Upřímně řečeno, dospělý muž, který je schopen - dobrovolně - pro popis daného útvaru použít slovo "hovínko", pravděpodobně ustrnul v mentálním vývoji kdesi před šestým rokem života. Přihlédněme rovněž k tomu, že deminutiva čili zdrobněliny tvoříme hlavně tam, kde chceme vyjádřit kladný až citově vřelý vztah k předmětu, což teda já v případě toho, čím si občas na ulici zasviním obuv, rozhodně nehodlám. Věcné opodstatnění také postrádá přesvědčení, že "hovínko" by mělo představovat cosi slušnějšího a přijatelnějšího než jeho větší pravzor.

"Růže, byť zvána jinak, voněla by stejně", praví klasik; a o tom, o čem jsme právě hovořili, to platí jakbysmet, tak proč nedávat věcem jejich pravé jméno.
(Ještě k těm zdrobnělinám: Kamarád nedávno ukládal ke spánku svoji maličkou dcerušku se slovy "...dobrou noc, prdelko", na což ona mu odpověděla "Dobrou noc, prdeli!" - logiku to svým způsobem mělo železnou, ale je zřejmé, že jazykový cit jedince prochází dramatickým vývojem a musí nějaký čas zrát :-))

Krátká úvaha theologická

Ostatně i sám biblický Kazatel praví, že "je čas sázet i čas sklízet, čas zabíjet i čas léčit, čas milovat i čas nenávidět, čas mlčet i čas mluvit"; analogicky z toho plyne, a to mi nikdo nevymluví, že "je i čas říct "hovno" a taky je čas to rozhodně neříkat".
Podtrženo, sečteno:

Vulgarismy užité na správném místě nám umožňují vyjádřit postoje způsobem, jakým to žádné bezzubé náhrážky nedokážou. Nesáhnout ve vhodnou chvíli k přiléhavému výrazu lze dokonce chápat jako projev pokrytectví. Ví to dobře celá naše krásná literatura (i celá literatura ošklivá), a ačkoli je na místě pěstovat jazykovou kulturu, je naopak projevem nepochopení a projevem nedostatečné jazykové kultury, snažit se o nějaké trapné vytváření seznamů. 

Vulgarita je totiž celkovým stavem mysli, i když se mluví jakž takž slušně, zatímco na druhou stranu správně užitá sprosťárna může naopak učinit situaci jasnou a průhlednou jako křišťálová studánka.

Tak, a příště se, doufám, budu moci věnovat tématům již méně důležitým a zásadním, než je kdejaké hov... Howgh! :)

(PS: A doufám, že alespoň před dílem knížete českých básníků Jaroslava Vrchlického se zastaví škrtající pero českých cenzorů a krasoduchů!)

(PPS: Seznam zakázaných slov si můžete pročíst zde.)