Kam se hrabou klasikové, Marx a Engels, na naši ČSSD! Oni chtěli bláhově měnit dosavadního člověka, ČSSD však na cestě k světlému zítřku reviduje celý vývoj lidského druhu, ukázalo prohlášení Aleny Borůvkové.
Šimpanz bonobo, nový výchozí bod ve vývoji lidstva.
Alena Borůvková, taková vzhledná a na první pohled milá, podle svých dosavadních slovních vyjádření spíše však nepěkně jedovatá paní, se stala další sociálně demokratickou ženou, která nás poučila o tom, jak se dostat na výsluní v rámci funkcí v ČSSD – prosouložit se tam. A sama je hrdá na to, že zůstává ve stínu a výsluním si neposkvrnila pověst.
Trochu mě jenom zaráží, že sama kandidovala jak zjednaná (tento článek iDnes doporučuju přečíst pod úhlem pohledu, který kandidatuře v rámci ČSSD vybrala sama paní Borůvková - je to kouzlo nechtěného :)), a že s tím kupodivu měly problém řady žen v řadách sociální demokracie, které zatím na výsluní rovněž nepobývají – vadilo jim, že se tak nějak zčista jasna vyloupla na kandidátce a nebylo známo, proč.
Mimochodem - k tomu, aby případná místopředsedkyně uspěla, bylo přitom potřeba "přesvědčit tři pětiny ze 170 delegátů stranického orgánu." Pokud chce paní Borůvková naznačit, že cesta za křeslem vede přes tři pětiny ze 170 postelí, klobouk dolů před jakoukoli příští místopředsedkyní.
Ale ať to bylo jak chce, není první, kdo problematiku řeší. Už před časem nám bývalá ústřední socialistka Petra Paroubková prozradila tajemství ze zákulisí vysokých pater politiky – současné ženy političky se tam prý dostaly přes postel!
Jak se o tom dozvěděla? Nepředpokládám, že by ex-první dáma Lidového domu, která jistě každou volnou chvilku využije k sepisování ohlášených Pamětí, měla čas špehovat třeba Klasnovou nebo ty další pěknice, které z kalendáře huply rovnou do poslaneckých škamen. A dokonce ani VéVéčka neprovozují některé věci veřejně, alespoň ne natolik, aby je u toho mohla chytit Paroubková. Jediný logický závěr tedy je, že mluví o zkušenostech z domovské ČSSD.
Tyto poměry ještě nedávno kdosi v tisku dokreslil tvrzením, že Jandák na nějaké socialistické veselici házel klíč od hotelového pokoje tehdy ještě slečně Petře nenápadně do kabelky – údajně je to tak zvykem.
A já se ptám – no a co? Tvrdím, že Česká strana sociálně demokratická se vydala cestou boje za člověka a svět krásnější, a že je to unikát. Je-li tomu tak, jak popsala situaci paní Borůvková, jedná se o nesmělejší experiment od vzniku člověka.
V přírodě žijí dva druhy šimpanzů – tzv. troglodyti, to jsou takoví ti běžní šimpové, co je znáte ze zoo. Jsou to naši nejbližší příbuzní, kteří se "na výsluní" v tlupě dostávají podobně jako my - skrze intriky a násilí a věčnou rivalitu samců. Fuj!
Ale je to potřeba? Není! Další z našich bratranců, šimpanzi trpasličí neboli bonobové, se vydali na cestu míru a harmonie. Veškerá interakce v rámci tlupy se řeší na bázi sexuálního styku, tedy samozřejmě i mocenské poměry a vedoucí pozice v rámci toho kterého lidoopího společenství.
Četl jsem rozhovor s jedním biologem, který celou věc ilustroval na tlupě a stromu s ovocem. Zatímco tlupa obyčejných šimpů, troglodytů, se pod stromem nejdřív příšerně do krve pomlátí a vítězové se pak ještě servou o nejlepší kusy ovoce, tlupa bonobů si pod stromem, na stromě i okolo stromu tak nějak všeobecně zasouloží a tím "vypustí páru", přetlak nervozity v rámci tlupy z nastalé situace. Pak zbaští ovoce.
Staří klasikové levicového myšlení jako Marx a Engels dělali chybu, když chtěli (prací nebo čímkoli podobně neperspektivním) zušlechtit člověka, postaveného ovšem na primitivní bázi vulgární soutěže mezi jedinci, jak je tomu u troglodytů.
Až současná ČSSD si uvědomila, že pokud chce opravdu stvořit nový, lepší svět bez války a bez neustálého "kdo z koho" v životě společnosti, musí obrátit dějiny a navázat na dědictví jiného z našich příbuzných, šimpanze bonobo.
No uznejte - není to krásná vize? Jenom mi není jasné, proč se v posledních volbách socialisté pokoušeli oslovit, soudě podle úrovně předvolebí kampaně, spíše toho troglodyta :)
