O babičkách, německém ovčákovi a českém Internetu

Je to více než deset let, co by v jedné anketě paní Věra Pohlová, důchodkyně, "Všechny ty internety a počítače zakázala". Tím započala její stínová existence v českém kyberprostoru, jehož je jakousi patronkou a maskotem. Jak k tomu chudák přišla?

Legend of Cyberspace

Škarohlíd by mohl tvrdit, že si prostě dnešní floutkové dělají ze staré paní šoufky. To by se ovšem sakra spletl. Paní Pohlová se stala legendou proto, že zkrátka jednou větou stoprocentně vystihla cosi jinak těžko uchopitelného – jinakost světů, v nichž se pohybují pra-generace a její vnoučata. "Počítače a internety" jsou (resp. donedávna byly) pro babičky symbolem hrůz a nepochopitelnosti dnešní doby, stejně jako pro nás Pepík Zíma a Vlachovka doby jejich. A paní Pohlová prostě ve zkratce vystřihla, co tak nějak člověk měl doma.

Když jsme si v šerém dávnověku ještě coby studenti pořídili připojení k Internetu zhruba současně s jedním kamarádem, byl jsem u něho na návštěvě a v TV zrovna sloužil své německé vlasti Komisař Rex, což byla obecně oblíbená babičkovská podívaná. Potíž byla, že zrovna v tomhle díle kdosi vraždil studentky po Internetu – nějak si nedovedu představit jak, nejspíš se s nimi nějaký Smilník Násilník přes net seznámil a pak je oddělal.

Kámoš tehdy z našeho brlohu nenápadně proklouzl obývákem do kuchyně pro pivko, a když se vrátil, s hrůzou kvitoval, na co se jeho rodiče s babičkou dívají.

"No počkej" – povídá – "to si zase užiju." A jakmile sympatický vlčák v televizi splnil svůj úkol a zneškodnil internetového úchyla (netuším jak, nejspíš vyčmuchal jeho IP adresu), přikradli jsme se na doslech od otevřených obyvákových dveří. Proběhla tato diskuse mezi babičkou a její snachou, kamarádovou máti:

Snacha (pozoruje starostlivě babičku, která luští křížovku a mračí se): Copak, babi, že seš dneska taková zaražená? Něco se stalo?

Babička (nadále předstírá zaujetí tajenkou): Ale nic nic… Nic…

Snacha: Hmmm.

Babička (po minutě prolomí dusné ticho): A když já na to musim pořád myslet!!!

S.: A na co prosim tě?

B.: No že to ten náš kluk má taky doma!

S.: Co jako?...

B.: No ten Internet, jak o tom teď bylo v televizi. Samý tohle porno, násilí, mě se to nechce líbit.

S. (vzdychne a pohlédne na okamžik k nebesům): Nojo, babi, ale to máš jako třeba s… no zkrátka jako se všim. Že toho nějakej blázen zneužije, to ještě neznamená, že je to celý špatný, tam máš i zajímavý věci, prospěšný, užitečný, to nemůžeš brát takhle šmahem…

B. (zůstává nepřesvědčena): Já vim, já vim, chceš říct, že už jsem stará bába a nerozumim tomu, ale aspoň vy byste měli mít rozum a nějak mu na to dohlídnout!

To byl okamžik, kdy jsme přestali poslouchat za dveřma a kamarád šel preventivně promazat historii procházení stránek. Že svým připojením k Internetu upsal duši i tělo ďáblu, tohle přesvědčení ovšem babičce nevyvrátil – jednou psal na inkriminovaném počítači seminární práci dlouho do noci, a aby vydržel, popíjel energy drink. Babička pak ráno našla vedle monitoru ležet plechovky s nápisem "Erectus" a už jí nikdo nikdy nic nevymluvil.

A pak se někdo diví, že se z paní Pohlové, která to všecko tak pěkně shrnula, stal symbol.

Symbol těch milých chvil, kdy si člověk připadal jako ztělesnění modernity na špici dějin, protože mu (pokud šlo o vnuka) babička právě zkritizovala oblíbenou kapelu s tím, že ti vlasatí nemytci dělají akorát kravál, zatímco taková dechovka, to je pane muzika; nebo se (pokud šlo o vnučku) prarodička hlasitě pohoršovala nad tím, že ten úbor, co si hodlá vzít večer ven, je nějak podezřele úsporný a málo zahaluje, nehledě k tomu, že v tom vypadá jak od cirkusu a bude jí zima.

A že vás díky tomu rejdění po Internetu najde a rozčtvrtí nějaký prasák.

Bohužel, téhle mezigenerační idylce už začíná zvonit hrana. Nedávno jsem byl v tramvaji svědkem, jak se potkali dva staříci, kteří se radostně pozdravili a jeden vyndal z uší sluchátka (tedy nikoli naslouchátka, jak jsem se domníval) a povídá: "To já si takhle, Jindřichu, když jedu tramvají, poslouchám hudbu, kluk mi tuhle postahoval tyhlety empétrojky." Na jednu stranu mě to potěšilo, ale na druhou - to zkrátka nějak postrádá tu poetiku :)

Jestli to máte podobně, až pojedete na venkov přemlouvat bábu, jak je teď zvykem, vykašlete se na politiku a přesvědčte ji, ať překopne motyčkou připojení, mobil hodí na kompost, a radši si uváže šátek a napeče buchty. Jinak to není ono :)

Coby obrazový doprovod jsem chtěl tentokrát - jak jinak - připojit legendární Trnkovu hororádku "Kybernetická babička"; ale nakonec si ji musíte najít sami (na youtube je kompletní), protože mi padla do oka tahle poučná cesta do pravěku: