Mladí lidé, kteří občas musí poslouchat báje starců o tom, že za bolševika bylo lépe, mají nově k dispozici perfektní manuál "Mýty o socialistických časech" z dílny Člověka v tísni.
"Kdo to kdy pochopí..." - zpívá se v jedné písni. Už se těším, až budu jednou potomkům vyprávět, že "poukázku v hodnotě 1 Kčs" jsme kupovali za 5,50 - 8 korun na černém trhu...
Člověk tísni, jak známo, se neomezuje jen na zahraniční mise, ale podniká spoustu dalších a užitečných věcí. A vzhledem k tomu, jak mizerně se na školách věnujeme moderním dějinám a jaké bludy stále panují o době socíku (mj. i proto, že dnešní mládež místy stále ještě vyučují paní učitelky, které by si raději nechaly zase říkat soudružky), je skvělé, že se Člověk v tísni prostřednictvím svého programu Jeden svět na školách (nezaměňovat s festivalem Jeden svět!) dlouhodobě snaží o to, aby mladí získali dostatek informací, a to formou, které by je zaujala a nechala jim tehdejší dobu takřka ohmatat.
Daří se to díky spoustě aktivit, možná znáte projekt Příběhy bezpráví, nyní je na pultech k mání výjimečná publikace Mýty o socialistických časech.
Bylo za socíku levněji? Měly rodiny s dětmi snazší přístup k bydlení? Měli se dělníci lépe (když už se jimi režim stále oháněl)? Jak vypadalo školství, jaké byly možnosti cestování, jak se přistupovalo k životnímu prostředí (a v jakém se nacházelo stavu) – to a další se člověk dozví v jednotlivých tematických kapitolách.
Pokud patříte mezi pamětníky, může vám knížka sloužit jako zajímavý test paměti; člověk si totiž skutečně pamatuje rád "to hezké", tak si můžete zkusit osvěžit i ty vychladlé mozkové závity, v nichž odpočívají vzpomínky na ty řady absurdit, jimiž vás tehdejší doba častovala. Pokud patříte mezi ty, kteří ovšem skutečně vzpomínají s radostí a starých časů litují, zkuste autory knížky chytit za ruku tam, kde kecají; myslím, že se vám to nepovede.
Jeden nemusí být hned bolšán, aby měl stejně trochu zkreslené představy. Mne třeba překvapily přepočty cen. Občas člověk sice ví, že se nedalo skoro nic koupit (což si pamatuju i já), ale na druhou stranu se říká, že to co bylo, takové ty základní věci jako bůček, chleba a pivo, vyšlo levněji. Přitom rozdíl je drastický – kdyby mělo máslo stát dnes, v poměru k výdělkům, jako řekněme před pětadvaceti lety, muselo by vyjít na osm pětek; kilo eidamu skoro na tři kila atd. atd. Ovšem autoři publikace v rámci zachování objektivity uvádějí, že zase bydlení či energie vyšly nesrovnatelně levněji oproti dnešku. A potom je zajímavé se dočíst, jaké to mělo důvody a další souvislosti.
Příručka navíc skutečně funguje, protože ji dělali zkušení profíci – mladí lidé, hlavně středoškoláci, po ní určitě skočí, je totiž psaná čtivě a obsahuje řadu dobových materiálů, jako písňové texty, lidové básničky ("Radujme se/ veselme se/ hovno máme/ podělme se!" v kapitole o hospodářské prosperitě :)), osobní zážitky, případy konkrétních lidí… Co byl TUZEX a co výjezdní doložka, nad tím se dnešní mladí také rádi pobaví.
Jel jsem na víkend za kamarádem, lounským evangelickým farářem, tak jsem jeden exemplář rovnou přibalil, ať ho má k dispozici ve farní knihovně pro tamní mládež. Moc se na polici knížka neohřála – hned v neděli nám během setkání vyprávěla jedna mladičká studentka o svých zážitcích, jak často musí vést debaty s "pamětníky" o tom, jak bylo za socíku všechno, všichni všechno dostali, drandilo se o sto šest na dovču k moři (tedy alespoň takovému, které omývalo břehy rudého bloku), všichni si byli rovni… Šli jsme pak kapitolu po kapitole, ukázalo se, že kánon vybraných mýtů se skutečně traduje tak, jak s ním polemizuje a jej vyvrací knížka. Dobrá práce!
Těším se na příští pokec o tom, jaký dojem na tu holčinu čtení udělalo. Myslím, že nakonec ji stejně víc než absurdity slepičko-kohoutkovského socialistického hospodářství nebo taje logiky "tuzemského exportu" zaujme hlavně ta všudypřítomná buzerace, všeobjímající náruč Strany a Státu, jež vás houpá už od kolíbky a jesliček a postupně víc a víc svírá a drtí ve škole, na vojně, v práci…
Život bez cestování a plných regálů ve kšeftech si člověk představit dovede a dovede ho ustát, ale buzerace, nespravedlnost, nemožnost se dovolat proti těm, kteří si jsou "rovnější", špiclování a práskání, to jsou daleko větší překážky pro osobní štěstí. I tohle poznání se táhne knížkou jako červená nit napříč kapitolami.
Na druhou stranu připomenout "hmatatelné" statky taky není špatné – život bez hajzlpapíru a jiných centrálně naplánovaně nedostatkových základních věcí není nic, o co bych stál. Podívejme se teď na dva světy – ten první je v hlavě Jiřiny Švorcové, ten druhý si svoje odkroutil v realitě roku 1982:
