Mudrlantům všech zemí

Trochu o tom, jak v Praze opět vypukly orgie moudrosti, díky nimž se dozvíme, že nebude-li pršet, nezmoknem. A hlavně o tom, jak je nebezpečné, když slova ztrácejí obsah.

Na Foru 2000 by mu to jistě řekli...

Forum 2000 se snaží od doby svého vzniku pomocí moudrých hlav celého světa vymudrovat, co je se světěm, dnešní dobou a hlavně s námi, kteří to pak musíme poslouchat, v nepořádku.

Osobně si myslím, že pokud je něco s dneškem v nepořádku, tak především to, že lidé nejsou schopni chápat smysl slov a namísto o realitou podepřenou myšlenku stojí o nějakou sladkou, na pohled strašně moudrou, leč zcela bezobsažnou frázi - a věnují pak více a více pozornosti právě všelijakým mudroprdským festivalům. 

Věnujme krátkou vzpomínku esenci této bídy, tedy slavným, převážně indiánským "babičkám", které lítají po světě a užaslým posluchačům sdělují, že bychom na sebe a na Matku Zemi měli být hodní, jinak to s náma špatně dopadne. Forum 2000 je velmi podobné, jako ta legrační akce "domorodých babiček", jenomže tuhle zabíjačku ducha pořádá dědeček. Projev Václava Havla rozebírat nebudu, to už jinde provedli jiní, spíše se pokusím zobecnit, na jaké neduhy Forum ukazuje, ovšem aniž by chtělo.

O sladkých frázích a hořkém smyslu slov

Začnu trochu zeširoka otázkou: Co mají společného Obama, Havel a Jan Švejnar?

Pamatujete na hlavní heslo Obamovy prezidentské kampaně? "Změna." Je to v kampaních velmi populární heslo – tak nějak příjemně implikuje, že pokud budete dotyčného volit, pak se změní to, co se vám nelíbí, na to, co se vám líbí. Paráda. Potíž je, že už vám nikdo nikdy neřekne, že změnit by chtěl každý něco jiného, kolikrát se ani nedozvíte, co chce dotyčný změnit sám, a když se to dozvíte, tak už vám neřekne, jak to vlastně chce změnit. Ale ačkoli tohle heslo nemá žádný obsah, ta forma je tak exkluzivní, že jí spousta lidí neodolá – jako neodolalo Obamovi. Ostatně rozhlídnětě se po naší předvolební kampani – po "změně" volají nejvíce ti, kterým chybí jakýkoli konkrétní program.

Druhé heslo Obamovy kampaně bylo "Yes, we can!" Česky zkrátka "Můžem!". Zní to trochu jako reklama na pilulky proti pánské ochablosti, a nejspíš proto to taky zabíralo. Hurá, jasně, seberem se dohromady a zvládnem to, můžem! Když se ovšem zeptáte, co jako můžem, nikdo neví nic. Ale spousta lidí tuhle virtuální návnadu skočí.

Podobný případ byla Švejnarova kampaň před prezidentskými volbami. Dám půl království a princeznu za ženu tomu, kdo mi poví jedinou konkrétní věc, kterou Švejnar zamýšlel udělat. Nebo kterou si alespoň myslel. Nějaký jeho názor. Od á do zet to byly ty nejsladší fráze. Třeba "zvýšení morálního kreditu politiky" – to zní luxusně, ale nejdřív chci slyšet, proč je vlastně ten kredit nízko, co konkrétně ten morální kredit v současnosti likviduje a co teda podniknem, aby se to zlepšilo. Kdykoli se na tohle Švejnara zeptali, odpověděl nějakým podobným blábolem, tedy neodpověděl nijak.

Pamatuju si, že Švejnarovi nejvíc fandili ti z mého okolí, kdo potom fandili Obamovi a kdo dlouhodobě fandí různým akcím Václava Havla. Ten je totiž všech těch frázotvůrců král.

Tohle je strašně nebezpečná věc a je to největší nebezpečí dneška – že lidi skáčou na lep všelijakým obchodníkům se slanou vodou jenom proto, že jim to svoje prd dokážou zamotat do strašně hezkých obalů. Chybí pak obsah politiky, vazba na reálné problémy a zejména schopnost si ty problémy uvědomovat a racionálně je řešit. A ať mi nikdo neříká, že to není největší prů… no zkrátka průser (mluvíme přeci o skutečném významu slov!) dnešní politiky a veřejného života.

A zrovna Fórum 2000 by k téhle likvidaci významu lidské řeči pravidelně přispívalo, kdyby ho bral vážně i někdo jiný, než jeho zakladatel s hrstkou svých vyznavačů, což se naštěstí neděje.

O cizím hříchu a laciném vykoupení

Přitažlivost má tohle hnutí prázdných frází pro své přívržence také v dalším aspektu – pojmenovává vinu a hřích a ukazuje cestu ke spáse, ovšem strašně pohodlným a příjemným způsobem, pokud na tuhle hru přistoupíte.

Vezměte si třeba tuhle větu z Havlova projevu (najdete asi i lepší, když si dáte práci): "Chápu nedávnou krizi jako velmi malou a velmi nenápadnou výzvu k pokoře. Jako malou a nenápadnou výzvu k tomu, abychom nebrali všechno automaticky za samozřejmé."

Pokud jste se rozhodli stát na straně řečníka, jste teď ve sladké pozici: Stala se chyba a hle, tu je její příčina: Lidi byli nepokorní a brali všechno automaticky za samozřejmé. Ale není to naše chyba, protože my si to přeci spolu s Mistrem uvědomujeme; je to jejich chyba, těch, kteří s námi nesouhlasí; a vykoupen svět bude tím, že to bude vidět jako my; my to vykoupení vlastně přinášíme.

Že je to celé bezobsažný canc, to zjistíte snadno – zkuste říci, co konkrétního se tím myslí, kdo konkrétně to dělá špatně a jak to má být správně a jak to zajistit. Nepůjde to – buď začnete blouznit dokolečka v podobných frázích, nebo vám nezbude, než se zamyslet nad skutečnými příčinami krize, vzít v potaz různé názory, které se zabývají konkrétními hospodářskými a politickými kroky, konkrétními programy. Pokora zde může být jen pokorou před fakty.

Je jasné, že když si budeme kapat na lžičku sladkou medicínku mudrlantských fantasií, problémy nevyřešíme, naopak je prohloubíme.

Třísky a trámy

Stará známá věc je, že člověk by s obrodou měl začít vždycky u sebe. Tříska v oku bližního nás smí zajímat až tehdy, kdy vytáhneme trám z vlastního oka. Tohle ovšem samozvaní svatí nedělají – oni začínají, stejně jako Havel ve svém projevu, u toho, co dělají špatně ostatní.

Politika samozřejmě od mravnosti a celkového světonázoru oddělena není – jenomže politika bude tak mravná, jak mravná bude většina z nás. Frázovité mudrování, jehož je otec Fora 2000 mistrem, škodí politice (protože místo řešení problémů se snaží řešit pseudoproblémy, a ani to se nedaří) a koneckonců i běžné, každodenní mravnosti, kterou se pokoušíme aplikovat na běžné situace – Pokud budeme všechno vnímat "nesamozřejmě", jak na nás požaduje Havel, ještě to neznamená, že to nebudeme vnímat blbě. Mravní kategorie vedou jinudy.

Vzpomínám si na jednu scénu z knihy Šógun, kde pan Jabu, japonský feudál přelomu 16. a 17. století, vaří celou noc evropského zajatce v oleji a z protikladů mezi jeho zoufalým řevem a klidnou velebou okolní krajiny dovozuje řadu filosofických závěrů o podivuhodnosti, nesamozřejmosti a nevyzpytatelnosti štěstí, života a smrti. Tím nechci říct, že by si Havel liboval v podobných chvilkách pro sebe, jenom chci říct, že i v těch "nepolitických" závěrech je vedle jak ta jedle a oběť vlastního krasomluvectví. Místo nekonečného mudrování o nesamozřejmosti na ozdravení našeho soukromého i veřejného života by stačilo prostinké Nepokradeš nebo Nevydáš křivého svědectví.

Ale abyste neřekli, že jsem přízemní primitiv, podívejme se na takovou debatu v podání nejpřednějších intelektuálů; kam se hrabou všechna Fóra: