Malá osobní vzpomínka na pana Milana Paumera

Také se skromně přidám k těm, kteří tu připomínají zesnulého Milana Paumera; "toho třetího", kterého rudá hydra nedostala, ačkoli tak moc chtěla.

S panem Milanem Paumerem, tím "třetím od Mašínů", jak sám o sobě s úsměvem říkával, jsem se setkal jenom dvakrát, ve společnosti svých kamarádů (divte se kdo chcete, evangelických farářů, Paumer byl evangelík), kteří se s ním znali dobře a blíž a byli v častém kontaktu.

Poprvé to bylo na jednoho prvního máje, když už se povedlo komunistům vyfouknout Letnou a probíhaly tam naopak akce a koncerty na připomínku toho, co to bylo za zmetky. Bylo to ještě před volbami roku 2006, stál tam s mikrofonem, chlap v letech rovný jako svíce, s nasazenou masaryčkou a odznáčkem v českých - vlastně československých - barvách na klopě. "A jestli nepůjdete volit, tak to si rovnou pořiďte kvér!" - ukončil svůj projev; "...já už ho mám..." dodal s úsměvem. Ale nakonec šel volit :)

Ptali jsme se ho pak v hospodě na to, koho bude volit. Trošku se zamračil, a že teda mu nezbejvá v tuhle chvíli nikdo než holt ta *** (jedna víceméně pravicová strana), ačkoli nijak nadšenej není, jenomže jinak by to vyhrál Paroubek, a to by byl krok zpět. Zkrátka normální počty normálního člověka, ne nějaká hysterická reakce různých ukřivděnců. A je zajímavé, že lidé, kterým se za komunismu děly opravdu obrovské křivdy a šlo jim o život, mají často podobný přístup - z jednání s nimi na vás dýchne jakási síla.

A řekl bych, že v tomhle byl rozumější než jeho souputníci, bratři Mašínové. Občas mám pocit, že ti by tu rádi viděli nějaký ráj na zemi, po čtyřiceti letech rázem poměry křišťálové, což tu není. Naopak tím, že Paumer nezůstal v USA a pořádal tu přednášky, vydával svědectví, tím napomáhal k zlepšování poměrů teď i v budoucnu, protože jeho posluchačem byla do značné míry mladá populace.

Paumera i Mašíny chtěli komunisti zabít, nejen při útěku, ale i potom, pomocí tajných služeb. A stejně jste v jednání s ním necítili nejmenší zahořklost, ale naopak sílu, energii a "poučený optimismus": Věci sice můžou stát za prd, ale dá se s tím něco dělat.

Podruhé jsem ho viděl relativně nedávno, při jedné besedě. "Tak co, kluci, není čas na čtvrtej odboj?" - smál se, když se v novinách tiskly prognózy o příští levé a levicové garnituře, Paroubek jezdil do Sýrie a Kavan, král české ostudy, jednal s Hamásem. "A to my bychom rádi, pane Paumer, jenomže s náma byste se neprostřílel ani do Libně,"  mu někdo řekl, protože ve srovnání s ním jsem, jsme, řada vás jste a většina lidí je poseroutkové. Vytáhl tehdy z kapsy malou krabičku a vylovil z ní kulku, kterou mu do těla poslali východní Němci, a kterou, protože naštěstí nesplnila svůj účel, nosil s sebou na památku.

Paumer často objížděl různá místa, nejčastěji školy, a dělal přednášky. Říkal, že nejživější reakce má v diskusích buď s mladými, studenty, nebo se starými, s pamětníky. Mdlá a bez zájmu mu přišla střední generace - v ledasčem tak ve zkratce vystihl problém doby.

Tak bez dalších dlouhých řečí, s Bohem, pane Paumere!