Což taky děláme. Po ptačí a posléze prasečí apokalypse, z nichž se žádná nekonala, na nás Zubatá rafinovaně vytasila zabijácké okurky. Mají na svědomí údajně už 10 lidí z 80 milionů Němců! Kam se hrabe mor ve 14. století nebo nájezdy mongolských hord.
...a na cestu jsem Vám, milostpani, udělala chleba se salámem a s vokurkama!Hans Holbein ml. (cca 1525)
Zelená smrt však natahuje své pařáty i po českých krcích. Četl jsem už v tisku tzv. HLP (neboli "hluboce lidský příběh"), což je neklamné znamení vážnosti situace. Pojednával o člověku, který si koupil a s celou rodinou požil okurku. Žije teď v ukrutné nejistotě, protože ještě nezná výsledky (čili netuší, jestli byla okurka vadná nebo v pohodě – ano, i o tom jsou u nás novinové články; druhá věc je ta, že nikdo dosud ani neví, jestli za ta onemocnění může opravdu ta močůvka na zelenině).
Po té, co v celé Evropě počet údajných obětí dosáhl řádu nižších desítek, je z čistě statistického hlediska nesrovnatelně pravděpodobnější, že než se chlapík výsledky dozví, přejede ho auto, sejme ho na dálnici nějaký idiot z pražské radnice spolu s ruským nabobem při závodě vytuněných autíček, spadne na něj květináč, opustí ho žena s rodinou (i s okurkama), skolí ho nějaká jiná choroba a nebo ho unesou mimozemšťani (podle jedné party zasvěcenců to potká až 14 procent populace – a o tom se v novinách nedočtu! :D). Může být proto spíše klidný.
Nechci nijak bagatelizovat snahu toho pána ochránit vlastní zdraví a zdraví rodiny. Koneckonců sám novinářům prozradil, že se chystají na dovolenou, a to je vždycky dobré mít útroby v rychtyku, aby vás pak neproháněly někde po doktorech, nedejbože po špitálech, v cizině je to vždycky mimořádně blbá situace. A po té masírce médií bych měl strach taky.
Směšné je ale to šílenství kolem toho. Čekal bych, že si o novém nebezpečném typu bakterií řeknou doktoři (což taky udělali), hygienik pobídne lidi, aby si dávali pozor a myli si ruce i okurky (což udělal) a aby šli k doktorovi, když jim něco bude (což normální lidé dělají i bez toho).
Ale to né. Každou chvilku nějaká aktualizace či aktualita, jakoby okurky byly to, čím stojí a padá osud celého Západu. Karel Voříšek na Nově s vykulenýma očima a výrazem, že už má taky jednu okurkovou sranděru na cestě, informuje o tom, jak Německem postupuje "epidemie" – jakoby to nebylo buřt, protože náklad okurek nebo nakažených turistů tady můžeme mít za hodinu. No prostě se děje cosi velkolepě děsivého!
Novinářům to ani tak za zlé nemám, ti píší a v telce tvoří to, co chceme my číst a slyšet. Směšní jsme my sami, kteří za vším hledáme příznaky konce světa, každých dvacet zakuckaných z deseti tisíc pro nás představuje epidemii černého kašle a samozřejmě důvod k tomu, aby o nastalé krizi jednala vláda, jedna opatření se přijala, jiná zpřísnila, televize přinesla mimořádné vstupy a vůbec, aby se z toho všichni potento.
Asi nejostudnější z této kategorie byla prasečí chřipka. Očkování za miliony si teď můžeme dát všichni za rámeček; zvláště hanebná byla tehdy role našeho hygienika nejvyššího, který prosazoval tak dlouho pro všechny povinné očkování, až sám prasí chřipku dostal a ukázalo se, že se očkovat nedal (! – pročpak?); a samozřejmě se mu nic nestalo, což považuju za skandál největší :)
Příčinu tohoto pravidelného vyvádění kolem každého prdu není těžké najít. Máme se všichni (u nás v Evropě) až moc dobře. Není válka, hladomor, mor, cholera – tedy skutečné metly lidstva. V podstatě se neděje nic. Ale protože je lidská duše od podstaty neklidná a nespokojená, zároveň má ráda senzace a i v čase všeobecné přežranosti nad sebou ráda spatřuje všelijaké metly Osudu, a protože dnešní technika umožňuje přímý přenos kdejakého uprdnutí přes půl světa, vypadá to poslední roky, že sedm ran egyptských bylo Hospodinu málo a rozhodl se trestající pravicí zkoušet nebohou Evropu: Jedna epidemie střídá druhou, prohání se od Gibraltaru po Kavkaz a cestou vždycky skosí nejmíň dvacet lidí, převážně v rozpuku sil (80+).
Ne, opravdu nejsem takový cynik, abych zlehčoval osobní tragédie. Jenom mám pocit, že v globále děláme z prdu velblouda a že se nám tohle násilné a senzacechtivé mrzačení smyslu pro proporce může šeredně nevyplatit, až se něco skutečně dít bude. A že kvůli ptákovinám přehlížíme skutečné hrozby.
Ale možná taky kecám a zbytečně maluju čerta na zeď. Možná je normální denně plnit stránky novin hysterčením o vražedné epidemii a psát jímavé romány o člověku, který si snědl okurku a teď čeká, jestli se nepo…
A možná těch 99, 999999% evropské populace (kterým se jedině nějakým zázrakem povedlo přestát šílené krávy nebo ptáky i prasata s jejich chřipkami, aby Evropa opět jako bájný fénix povstala z popela a na doutnajících troskách staré, předchřipkové civilizace vystavěla novou) vydrží a díky osvětové činnosti tisku a televizních zpráv přečká i vražedné vokurky. Lidé pak vzhlédnou k nebesům a řeknou si: Teď, když jsme (zase jednou po půl roce) unikli o fous hrobníkovi z lopaty, přestaneme se zabývat malichernostmi, budeme k sobě dobří a budeme se všichni radovat ze života.
No, třeba to tak bude, ale nevim nevim. A nebo si aspoň budou mejt pořádně ruce, zeleninu, prkýnka na krájení a prkýnka obecně. Budiž. Jestli je tu celý ten cirkus v zájmu osvěty, tak je to vlastně asi dobře.
Každopádně okurková sezóna letos přišla nějak brzo.
