"Éra nevinnosti" - devadesátá léta v politice

Konečně je k mání obsáhlá historie a politologická analýza oněch magických devadesátých let, tedy éry, která, ač stále ledaskomu zvedá krevní tlak, byla podle autora Lubomíra Kopečka "érou nevinnosti".

tahle publikace tu chyběla jako sůl

Devadesátky - tedy hlavně jejich první polovina - byly zvláštní dobou - když na ně zavzpomínáte nebo si o nich necháte dopodrobna vyprávět, zjistíte, že to snad ani nebylo možný, co všechno bylo možný :)

Tak či onak, málokoho zmínka o nich nechává klidným. Někdo na léta následující po Listopadu vzpomíná jako na léta radosti z nově nabyté svobody a nekonečných možností, o jiného se pokouší mrtvice a celý rudý volá něco o nekonečném tunelu; každý si ovšem vzpomene na řadu absurdit (úsměvných někdy více, někdy méně a někdy vůbec) a stěží uvěřitelných momentů, které nastaly poté, co do zaprděného a izolovaného poklidu pozdního Husákova ticha vtrhl uragán všeho, co najednou bylo po ruce a čím bylo potřeba dohnat západní svět - v dobrém i méně dobrém.

Zajímavý odstup a systematické zhodnocení politického vývoje tehdejší doby nabízí knížka Éra nevinnosti (česká politka 1989 - 1997) politologa Lubomíra Kopečka. Čte se to jako román, protože je to prostě strhující příběh.

Ačkoli si tu dobu většina lidí víceméně dobře pamatuje, přece jen "citová investice" trochu znesnadňuje nějaké střízlivější posouzení. Také už vidíme řadu věcí jako samozřejmost, už tak nějak pohlížíme na tu dobu brýlemi dnešních, o poznání ustálenějších a standardizovanějších poměrů. Ale vrátit se do časů Listopadu, prvních voleb, Občanského fóra a jeho dělení, kupónovky, Koženého, "spálené země" a "Zemáku" či "Sarajeva" (kterým knížka plus mínus končí) je naprosto vzrušující trip.

Pro starší pamětníky proto, že si řadu věcí osvěží, vzpomenou, jak se tehdy nevědělo, co vlastně bude; pro mladší, kteří dobu vnímali, ale nebyli schopni porozumět politickému dění nebo se o ně zas tak nezajímali (kam se, aspoň pro první půlku devadesátek, počítám taky) nebo pro ještě mladší, kteří ke knížce přistoupí už vlastně jako k dějepisu, bude četba zážitek zase proto, že si doplní informace a budou žasnout, co se všechno dělo a že to, jak žijeme dnes, není vůbec jen tak samozřejmost.

Sám jsem byl třeba paf z té rychlosti, jakou se odehrávalo formování v podstatě standardní a více méně západní či středoevropské demokracie u nás. Co vše se třeba stalo jen pár měsíců po listopadovém převratu, jak nejistý byl vývoj, na kolika různých až náhodných momentech záviselo, kam a jak se země bude ubírat. Na tak neskutečné tempo už dávno, dávno nejsme zvyklí.

Václav Havel bojuje za většinový "anglosaský" volební systém. Václav Klaus se staví proti liberalizaci trhu (s byty) a udržuje draze zaplacený "sociální smír" ústupky odborářům jdoucími na samu mez únosnosti. I tohle se nám dnes, když ty dva známe přece jen už trochu jinak, může zdát jako fantasmagorie - a přitom tomu tak v určité době bylo. I top je přínos knížky - sice víme, že třeba takový Klaus udává rytmus politickému vývoji už dva a dvacet let (!!!), ale jak tak nějak stárneme s ním, nevnímáme, že i on - a spolu s ním samozřejmě i další matadoři naší politické scény - prošel dobou, která pro dnešní mladé, leč už nějaký čas dospělé lidi představuje vlastně celý život.

Ostatně Kopečkův přístup k osobnostem mě taky potěšil - je to vysloveně padni komu padni, nedá se říct, že by se do někoho občas neopřel. "Objektivní" nejsme nikdo a nikdy, ale je pěkné se o to snažit, a to uvedený autor určitě dělá.

Takže jestli chcete zavzpomínat na fronty na kupónové knížky, na Stehlíka a Poldovku, zjistit, kde se vypoupl Grebeníček (vývoj levice je vůbec velmi zajímavé sledovat), sledovat hry prezidenta Havla i vzestup nezdolného nezmara Klause, vyhrabat ze zapomění "Dr. Sládka" (který vám bude připomínat jiného našeho dnešního "Dr.") a u toho se výborně bavit, rozhodně po knížce sáhněte.

Mimochodem - proč Éra nevinnosti? Kopeček tehdejší dobu, která i angličtinu obohatila slovem tunelovat, samozřejmě nijak neglorifikuje a neidealizuje; název zvolil, pokud jsem jej dobře pochopil, trochu provokativně a hodně u vědomí toho, že tehdy byla politka nakonec pravou politikou, kterou byznys sice ovlivňoval, ale nebyla jeho služkou a prodlouženou rukou, jak je tomu dneska; politikou přes všecku lidskou vyčuranost a omezenost přece jen založenou na idejích, konceptech a politické tvůrčí diskusi.

A třeba po přečtení knížky přestanete na ty devadesátky nadávat. Protože s odstupem, který Kopečkova práce nabízí, je vidět, že přes všechna škobrtnutí a podivné zákruty byla tehdy nastoupena cesta jednoznačně dobrým směrem.

Ačkoli to teda občas byl i pěkně smrtící koktejl, jak se můžete přesvědčit při sledování této debaty: