Co mají společného Jiří Paroubek a Ozzy Osbourne?

"Zemský ráj to na pohled" – to bychom tu asi pěli, po dlouhé době upřímně, kdyby se stal Jiří Paroubek premiérem; tedy alespoň to nastínil v posledním rozhovoru.

Umělec a jeho "umbrella boy"

No jen si to představte – snížení státního dluhu, ozdravení ekonomiky, zlepšení našich vztahů se zahraničím, ustavení Národní rady konsensu, odkud by šly do sněmovny jen ty nejlepší zákony, prodebatované s opozicí. Takové věci jsme si nechali ujít, když jsme – troubové – nevolili dostatečně uvědoměle na to, aby se stal Jiří Paroubek premiérem. Plyne to z dnešního rozhovoru pro Hospodářky.

Jiří Paroubek se tím zařadil vedle Ozzyho Osbourna. Čím? Je totiž taky unikát, jenž by se měl stát předmětem vědeckého výzkumu. Vědátoři nedávno začali zkoumat Ozzyho, protože jim není jasné, jak se při svém životním tempu mohl dožít šedesátky – s jeho lajf stájlem by měl být jedinec lidského druhu dávno na marách.

Paroubka by taky měli vyšetřit (a zde - musím uklidnit Ozzyho fanoušky - veškerá podobnost končí).

Protože: Jak je možné, že je života schopen jedinec, který nemá vůbec žádnou paměť? Jak vůbec může běžné denní úkony zvládat někdo, jehož mysl nemá s realitou nic společného a naopak si ji sama vytváří? To jsou otázky tohoto a jiných světů, jež by rozhodně měl někdo zodpovědět; nějaký tým vědců nebo mezinárodní panel, protože to přesahuje horizonty možností samostatného badatele.

Paroubek by rád snížil dluhy a vedl zodpovědnou rozpočtovou politiku; chlap, který nebyl schopen vyjít ani se stovkami milionů na volební kampaň a přivedl na buben vlastní partaj; nasliboval kde co za kdoví kolik a financ ministrem ustavil Bobeše Sobotku, jemuž by žádný soudný člověk nesvěřil do opatrování ani kasičku v kostele.

Dále by prý vládnul tak, že by všecko nejdřív prodiskutoval s opozicí a byl by z toho dokonce národní koncensus – Paroubek, který chápal jako své protivníky na život a na smrt všechny ostatní politické subjekty až na komouše, a který by opozici v minulých časech neschválil ani prohlášení, že v noci je tma. Člověk, jenž se netajil heslem "A co z toho budu mít já?"

Ostatně takhle schizofrenní není až teď v Hospodářkách; tuhle se sám pozval, že se stane vůdcem studentského odporu proti státním maturitám a najednou byl přítelem všech mladých; přičemž před nedávnem je nechal střískat; před volbami je přirovnával k fašistům a na mítincích si je nechával fotit a posílal na ně svoje vypatlané bouchače.

Dřív jsem myslel, že Paroubek prostě jenom sprostě lže; ale ne, on asi skutečně žije ve světě, kde jsou jeho výmysly pravda a kde mu doktor (chacha – chtěl bych vidět jeho diplom) sdělí, že má tělo třicetiletého hocha…

Doufám proto, že se jednou dočkáme vědeckého zhodnocení Paroubkova unikátního duševního světa. Paroubkovy chystané "Paměti" by mohly poodhalit roušku tajemství – co mohou obsahovat paměti člověka, který si nic nepamatuje?

Jediné z těch jeho fantasmagorií mu nejenom věřím, ale mám ji za jistou – že kdyby byl premiérem, zlepšil by naše vztahy s Ruskem a Čínou.

Ale jinak jsem za Paroubka rád. Když je odstaven od reálné moci (být to jinak, do smíchu by nám nikomu moc nebylo), dělá nám tu dobrovolně kašpárka.

Už se těším, až se tenhle spisovatel, který zatím nic nenapsal, vydavatel hned dvou levicových týdeníků, které zatím nikdo neviděl, a akademický činitel, o nějž se podle jeho slov přetahují zahraniční university (možná fakulty politických studií na Havaně a v Pchjongjangu, jinak bych rád viděl aspoň jednu), zkrátka až tenhle číman zase přijde s nějakou srandou!