Zmateni v tradicích
Mám tradice ráda. Vždycky jsem se zuby nehty snažila alespoň ty základní dodržovat, a to i v době, kdy jsem žila na opačné straně Zeměkoule. Tehdy jsme s kamarádkou v půli prosince v téměř čtyřicetistupňovém horku zapálily svíčku, pěly "Neseem váám noviinyy..." a zarputile matlaly vanilkové rohlíčky. Od té doby, co mám děti, je moje potřeba udržování tradic ještě větší. Začali jsme, jak jinak než Vánoci. Společně jsme pekli cukroví a já po večerech tvořila adventní věnce z vlastnoručně natrhaného chvojí a červených šípků. Protože jsme žili na malém městě, komerční šílenství a klíny do hlavy v podobě reklam "Ježíšek by koupil toato" nás pokojně míjely a my jejich masáž vnímali jen tak okrajově. Na Štědrý den jsem pak stírala slzy dojetí pod živým smrčkem ozdobeným sušenými kolečky pomeranče, když mimino ožužlávalo balící papír.
A pak jsme odletěli do Mongolska. Pobyt za hranicemi nám v těch tradicích nadělal tak trochu zmatek a vyzkoušel nás ze schopností improvizace. První překvapení jsem zažila při pokusu upéct linecké kroužky plněné marmeládou. Vzala jsem mongolskou mouku, máslo a cukr, český recept a vyrobila....drcený beton. Metodou pokus-omyl, jsem pak musela předělat všechny oblíbené recepty podle mongolských surovin. Ale co naplat, cukroví prostě nechutnalo tak, jako doma...
Další zklamání mě čekalo po zjištění, že všechny jehličnaté stromy v okolí Ulánbátaru jsou buď opadané modříny nebo borovice s první větví ve výši pěti metrů nebo suchá torza. Čekaly nás první vánoční svátky bez jediné zelené chvojky a první Štědrý den se stromkem z PVC. Vím, je to ekologické, ale na druhou stranu ozdobit takový plastikový smrček hořícími svíčkami, to vypadá na stoprocentně úspěšný pokus hodný pyromana. Takže jsme koupili naše první elektrická světýlka. Blikala modře, žlutě a červeně a kluci povykovali nadšením. Požáru jsme přesto málem neunikli, protože polystyrenový adventní věnec obalený pytlovinou a stužkami hoří úplně stejně dobře jako ten obalený chvojím.
Co chybělo úplně, byla vánoční atmosféra. Na ulicích jsme sice míjeli ozdobené vánoční stromky, ale vzhledem k tomu, že prostě tenhle svátek není Mongolům vlastní, byly to mnohdy spíš takové futuristické pokusy. Obrovského Santa Klause, kterému místo rukou čouhaly až do dubna z rukávů jen dráty, už nepočítám vůbec. Také nikde nebyl k sehnání balící papír, skořicové trdelníky ani svařené víno. Poprvé bylo vytvoření toho krásného vánočního tajemna a radostného očekávání doprovázejícího Ježíškovo narození jen a jen na nás. Nevím, jestli se nám to podařilo dokonale, ale Ježíšek nakonec přiletěl. Dětské oči zářily, stromeček barevně blikal, cukroví vonělo, kapr se usmažil a vánočka se mi mimořádně povedla.
Po oslavách Silvestra, 1. ledna, musely v našem tradičním programu také nastat změny. Nešli jsme na rodinnou procházku do lesa, protože ve čtyřicetistupňovém mrazu by nám po půlhodině odpadl nos, ale obšlápli jsme si třikrát ovó, posvátnou hromadu kamení, nechali tam dobrým duchům nějakou tu sladkost na zub a poprosili je o přízeň v dalších měsících. I naši kluci už chápali, že to se prostě musí a ochotně se podělili se zástupci mongoského spirituálna o bombony. Teď mě ale napadá, že letos nám tahle naše nová tradice bude chybět a nezbývá, než rychle najít nějakou čínskou alternativu.
V Mongolsku nám také přibyl Tsagan Sar neboli mongolský Nový rok. Ten se slavil nepravidelně, kolem února. Naši přátelé nás vždy pozvali do nějaké rodiny, my navlékli děti do mongolského národního kroje, délu, a šli jsme vzdát čest stařešinům rodu. Nechali jsme se líbnout na líce a poté si sedli kolem stolu a baštili búdzy (knedlíky plněné mletým masem). Pokud ten stůl stál v jurtě uprostřed stepi, mohli jsme si v přestávkách mezi jídlem jako bonus venku pohladit pobíhající novorozená jehňata. Já navíc úpěnlivě doufala, že nikoho nenapadne poctít mě několika plátky studeného skopového tuku odřezaného zpod ocasu celé ovce, trůnící uprostřed slavnostní tabule. Protože odmítnutí by bylo proti mongolskému bontonu. Následky přijetí a snězení by byly zřejmě proti jakémukoliv bontonu...
A pak jsme se znovu přestěhovali. Čekají nás další zmatky v tradicích, další změny a improvizace. Ale jedno je jisté. Nezáleží na tom, kde slavíte, ani jestli všechno odpovídá vašim jistotám, zažitým a léty prověřeným rituálům. Nejdůležitější je, že slavíte spolu a že se máte rádi. Tolik klišé. A navíc, já už jednu jistotu mám. Vánoční balicí papír se v Číně sehnat dá.
Napsáno pro Ona Dnes.
Markéta Hrdoušková
Dny po tajfunu

Včera ráno jsem šla na nákup, protože jsme doma neměli dost jídla, když děti zůstaly neplánovaně doma. Školy byly zavřené, kvůli tajfunu. A taky jsem byla zvědavá, koneckonců tak velkou tropickou bouři jsem zažila poprvé v životě.
Markéta Hrdoušková
Ranní kafe

Stojí tu vedle mě, aby mi pomohla přetvořit myšlenky v písemný projev. Každé ráno už mnoho let (s menšími přestávkami) mě najdete s ní v ruce. A teprve dneska jsem se rozhodla vzdát jí hold. Milovníci čajů, kakaa, rumu i vody prominou, ale miluju svou ranní kávu.
Markéta Hrdoušková
Kdo hraje hry, nezlobí...

Tenhle článek píšu z naštvanosti. A taky trochu z bezradnosti a jako obvykle, když mnou zmítají emoce, z okamžitého popudu. Přiznám se v něm, že jsem nemoderní a zpátečnická. A vůbec mi to není líto.
Markéta Hrdoušková
Beethoven pro popeláře

Řada lidí, když se někam stěhuje, předem se rozhlíží a až podle toho se rozhoduje. To ale my ne. My se nejdřív stěhujeme a pak teprve rozhlížíme. Nebo to zkoušíme dělat zároveň, ale to mám z toho pak hlavu úplně v pejru.
Markéta Hrdoušková
Buchtám vstup zakázán

Když jsem byla sedmileté děvčátko, vzali mě prarodiče na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu k moři. Zrovna v době, kdy se tam konala letní olympiáda.
Další články autora |
A modré přilby jen přihlížely... Fotka ze Srebrenice dodnes straší Nizozemsko
Seriál Nizozemští vojáci sedí na střeše obrněného vozidla, vedle sebe modré přilby. Pod nimi stojí tisíce...
Proslavily ji šaty z minerálky. Topmodelka z ikonické reklamy se vrátila do Varů
Michael Douglas, Dakota Johnson, Peter Sarsgaard. Celá řada hvězd a celebrit ozdobila letošní...
Drát, který odpojil polovinu Čech. ČEPS zveřejnil snímky poškozeného vedení
Provozovatel přenosové soustavy ČEPS zveřejnil ve čtvrtek poprvé i snímky poškozeného vedení V411....
Zemřel hrdina vítězného dokumentu z Varů, policie ho našla v rybníce u Prahy
V rybníku v Ohrobci u Prahy našli svědci v neděli ráno mrtvého muže. Příčinu jeho smrti určí soudní...
Sucho na Orlíku. Hladina Vltavy je o deset metrů níž a odhalila starý jez, mlýn i bunkr
Ve vodní nádrži Orlík je kvůli suchu až o deset metrů méně vody. Kvůli nedostatku vody ve Vltavě...
Nevěřím téměř nikomu, řekl Trump. S Putinem ale ještě neskončil
Americký prezident Donald Trump je z ruského prezidenta Vladimira Putina zklamaný, ale ještě s ním...
Kdo je tu hrdina? Výstava o Polácích, kteří sloužili v německé armádě, zažehla spor
Rozruch i spory v Polsku vyvolala první výstava o Polácích a Kašubech z okolí Gdaňka, kteří byli za...
Firmy a OSVČ to mají jinak než ostatní. Dnes musí mít zaplacen poplatek za rozhlas a televizi
Firmy registrované k rozhlasovému a televiznímu poplatku, které mají více než 24 zaměstnanců, musí...
Ruští záchranáři pátrají po vrtulníku Mi-8 s pěti lidmi, zmizel na Dálném východě
V hornatém terénu na severovýchodě Chabarovského kraje pátrají ruští záchranáři po vrtulníku Mi-8....
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4339x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
- Jana
- detektivní agentura
- lékařka v Indii
- Italka k popukání
- romistka
- paní poetická
- knižní recenzent (mimo jiné)