Ovó je posvátné místo. U některých se to hned nepozná, ale tohle ovó vypadá velmi posvátně na první pohled.
Mléko pro bohyarchiv autorky
Šplháme do kopce po zledovatělých pěšinkách. Kluky baví padat a kutálet se dolů. Hrozně to klouže. Vysoko před námi trčí z vrcholu kopce skála. Možná to znáte - za dosažením určitého bodu už se nechce člověku vracet, aniž dosáhne cíle. Domorodci sjíždějí svah v lakýrkách a když spadnou na zadek, mají z toho ohromnou švandu. Pak dostoupáme do malého sedla, kde stojí menší ovó a míjí nás láma v červeném délu.
Je neděle, slunce sice svítí, ale taky fouká nepříjemný vítr. V Mongolsku přichází jaro zatraceně pozvolna. Všechny ty zimní bundy, čepice, šály a rukavice už mě vážně nebaví. Sedět doma mě taky nebaví, zvlášť když pobyt v uzavřených prostorech probouzí v dětech destruktivní sklony. Počet míst vhodných k odpolednímu výletu je v okolí Ulánbátaru omezený, přesto stále nacházíme nová a nová. Jako třeba tohle ovó.
Není to jen hromada kamení, ale konstrukce z dřevěných tyčí, na níž jsou přivázány spousty a spousty praporků s budhistickými modlitbami, modré, žluté, bílé a zelené pruhy látky a pálí se tu voňavý jalovec. Je vidět, že sem přichází hodně lidí. Modré fábory jsou celé šedobíle zacákané. Chvilku trvá, než mi dojde, že to není holubí trus, ale mléko. Kde by se tu taky vzali holubi. Je tu krásně. Nebe je šíleně nízko, možná by stačilo vztáhnout ruku..."Maminko, já chci čůrat." Vracím se do reality.
Láma drmolí modlidby. Kluci se těší, že do závějí modré látky schovají drobné peníze a bombon. "Oběť je, když něco hrozně moc chcete a přesto se toho dobrovolně vzdáte," vysvětluje jim tatínek účel celého úkonu a rozděluje žužlavé tygry. Zdá se, že i přes vážnost chvíle se láma při pohledu na "obětující" děti docela dobře baví.
U kamínek se ohřívají bezdomovci. Kluci mají strach, že seberou z ovó jejich ukryté bankovky. "Oni jim to bohové odpustí, když mají hlad." Výchovná vsuvka. Klopýtáme kolem ovó. Správně se má obcházet třikrát, ale přelézat přes špičaté kameny na vršku skály není jednoduché. A láma ho koneckonců obešel taky jen jednou...
Přicházejí další muži a chrstají na ovó mléko. Vodku taky. Aby celý rok byl dobrý, krávy hodně dojily a bylo hodně masa. Vodky taky. Starý bezdomovec se snaží zapříst se mnou hovor. "Myslí si, že jsi těhotná," soudí můj muž. "Mamaa bajna," říkám něco, o čem se domnívám, že by v mongolštině mohlo znamenat, že tam mám malé mimino a ukazuju na neforemný balík pod bundou. Bezdomovec to zřejmě pokládá za uzavření přátelství a snaží se vydyndat peníze na vodku.
Je odsud krásný výhled na Ulánbátar. Na modré obloze krouží orel. Mráz pořád štípe do tváří, ale když na chvilku přestane foukat vítr, jsou už cítit teplé sluneční paprsky. Jaro je tady.
A malý dodatek na závěr. Ovó, ke kterému jsme vyšplhali, se jmenuje Khiimor ovó a patří k nejvýznamějším v okolí hlavního města. Pátý den po Tsagan saru, mongolském Novém roce, sem proudí davy Mongolů nabrat mužnou sílu. Ti, co jsme je potkali, byli už jen opozdilci. Ženy sem přístup nemají (což je pochopitelné vzhledem k účelu návštěvy). To všechno jsem se ovšem dozvěděla až později. Tak jen doufám, že do mě mužná síla nevstoupila. To by se manželovi asi nelíbilo...
