"Maminko, tyhle šaty ti vůbec nesluší, vypadáš v nich jako blbec!" vypálil na mě pětiletý syn, sotva jsem si ve školce svlékla kabát. Nejdřív mi prolétlo hlavou, že kritické uvažování má určitě po tatínkovi. Pak jsem chvíli dumala nad tím, kde sebral slovo blbec. Nakonec jsem si dotčeně pomyslela, že tu halenku jsem si kupovala na ples a nemůžu v ní přeci vypadat tak strašně!
poevzato z http://www.predskolaci.cz
Moji malí chlapečci rostou. Ten tam je jejich nekritický obdiv k mamince, který jsem si tolik užívala. Nikdo a nikdy mi tolikrát neopakoval, že jsem ta nejkrásnější a nejhodnější a tak moc mi to sluší. Tajně jsem doufala, že jim to vydrží alespoň do puberty...ale kdeže loňské sněhy jsou. Alespoň ten nejstarší už evidentně získává oko muže, kterým posoudí můj outfit a nemilosrdně sdělí svůj názor.
Móda rozhodně není můj koníček. V mé šatní skříni převládají džíny, plátěné kalhoty a trička. Občas se tam krčí mezi bavlnou i nějaký lepší kousek pro sváteční příležitosti, ale takových skvostů je opravdu pomálu. Zřejmě k nelibosti všech mých mužů. Všimla jsem si toho už když jsem čekala třetí dítě a vydala se se svým "pánským" doprovodem do prodejny s těhotenskou módou. Představovala jsem si něco jako širokou rozevlátou zelenkavou tuniku (aby mi ladila k očím a neškrtila v podpaží...). "Kup si něco víc sexy!" nechal se slyšet velký muž, když jsem mu ukázala svůj úlovek. "To je málo barevný, mami!" pořvávali malí mužové. "Tak mi něco vyberte sami, když se vám to nelíbí," urazila jsem se.
A tak vybrali. To, co se líbilo manželovi, jsem rovnou odložila do přihrádky sci-fi. Možná si jen nestačil všimnout, že během třech těhotenství a několika let kojení se obvod mého hrudníku zvětšil o tři čísla (možná si někdo z vás vzpomene, jak spolužáci na základce hodnotili ženská poprsí...C-citróny, D-dobrý!, E-eště dobrý, F-fuj, to jsem se lek!). Svršky, které mi přinesli synáčci, odpovídaly jejich představě barevnosti. Převládala na nich fialová a tyrkysová se žlutou, občas šmrncnuté oranžovou a rubínově červenou. Na rozdíl od výběru jejich otce mi alespoň padly jak ulité. S povzdechem a slzou v oku jsem odložila na věšák zelenkavou halenu a koupila papouščí minišaty. Nakonec jsem musela jejich vkus ocenit. "Papouška" nosím dodnes, i když vzhledem ke stupni obnošenosti už jen při vaření.
Ale vraťme se na začátek. Z výchovných důvodů jsem alespoň synkovi vysvětlila, že blbec se neříká a rodičům už vůbec ne. Sebekriticky jsem při tom v duchu uznala, že od mongolských spolužáků tohle slovo určitě nepochytil. Spíše se jedná o odposlech některých peprnějších výrazů z mého slovníku, kterými častuji mongolské řidiče při jízdách po městě (určitě nejsem řidičský virtuoz, ale to co se děje v ulánbátarském provozu by porazilo většinu českých dopravních policistů). Ale jinak, můžu být ráda, že má svůj názor a že se nebojí ho sdělit. Ještěže mu nikdo jiný kromě mě nerozuměl..
A já se musím připravit na to, že bude hůř. Že časem mě budou kromě mého muže kriticky sledovat další tři páry očí. Ale není přeci nad to, mít se koho zeptat. Jen doufám, že se alespoň shodnou, a že při troše úslí budu slyšet "mami, sluší ti to" častěji než "mami, převlíkni to!".
